Moonlight shadow

Život, tak jak si ho každý vytváří sám, se vždycky tak nějak liší od toho, jaký bychom si ho přáli mít. Každodenní rituál bytí je toho zářným důkazem. Kde je tedy chyba? Jsou snad na vině city a emoce?

„Gabe, volal Jack.“ V tu chvíli jí oči zaplnily slzy a mě se zastavilo srdce. Jack pohřbil všechno. Ne, ne Jack… ale já.

„Liso, já…“ co jsem chtěl říct?

(Pokračování textu…)

Tak Osudem psáno se dopisuje, nějak sem si nebyla jistá jednou věcí (technická, medicínská), ale nakonec jsem to nějak dala dohromady (okecala to), takže kapitolka se objeví už brzo 🙂

Tahle jednodílka nemá s Osudem psáno nic společného, ale někam jsem ji zařadit musela 🙂 a navíc je to taky slash… tudíš dva muži, takže se to sem docela hodí… tady jenom varování, že je to 18+, kdyby náhodou. Těm, kdo se nebojí si to přečíst, přeji, ať si to užijí. A nebojte se napsat mi klidně i negativní komentík 🙂 jakákoliv reakce je dobrá, Luki

(Pokračování textu…)

Nebudu se rozepisovat, jenom snad by zde měla zaznít slova omluvy těm, kteří tuto povídku věnovali svůj čas a četli jí. Pokouším se k ní vrátit, vrátit se ke psaní. Snad mi odpustíte více jak roční odmlku a to, že si nejspíš budete muset zpětně přečíst již napsané… Taky už je to hrozná doba, kdy jsem psala, myslím doopravdy psala, takže je to na téhle kapitolce nejspíš trochu poznat, ale doufám, že i přesto, jí to neubírá… děkuju… Luki

(Pokračování textu…)

Sally zůstala ležet stočená v klubíčku, zhluboka oddechovala. Tváře jí stále hořely a srdce tlouklo jako o závod. James ji zezadu objímal svými pevnými pažemi. Cítila na šíji jeho horký dech, ale nebylo to nepříjemné. Přitiskla se zády blíž k jeho hrudi a lehce zavrtěla zadečkem. Jamie jí začal konečky prstů přejíždět přes boky, tak jemně, že se sotva dotýkal jejích jemných chloupků, které se záhy postavili do pozoru. Jeho dech se znovu začal zkracovat tím, jak narůstalo jeho vzrušení. Odhrnul jí vlasy z krku a něžně ji štípnul zubama do šíje. „Jsi tak sladká,“ přejel dlaní přes její bříško. Zamířil rovnou do jejího klína. Krouživými pohyby jemně masíroval to místečko, které v jejích žilách rozpoutalo bouři. Hltavě zalapala po dechu jako ryba na souši. „Mám přestat,“ hluboký, chraplavý šepot zazněl těsně u ušního lalůčku, který James následně sevřel mezi své rty. Jeho šikovné prsty zpomalily. (Pokračování textu…)

Nedá se říci, že by Sally pobíhala po pokoji a balila si věci na cestu. Spíš se o jedné holi pokoušela opatrně přesouvat od skříně k posteli, kam si srovnávala oblečení. Avšak ke svému zděšení zjistila, že její šatník obsahuje několik džínů, pár bílých tílek a košile. Netrvalo dlouho a došla k závěru, že první co musí v New Yorku udělat, je zajít do krámu na nákupy. Stačí, že do toho velkoměsta pojede jako venkovský balík pomalu se slámou v botách. Dodnes se za své oblečení nestyděla. „Bože, to fakt nemám nic normálního?“ ptala se polohlasně sama sebe, když vztekle převracela šuplíky ve skříni naruby. „Tragédie,“ odhodila jednu košili, „hrůza,“ další, „ježiš, jak jsem tohle mohla nosit,“ hnědá košile se spoustou korálků putovala rovnou do koše. (Pokračování textu…)

7. kapitola

„Teď možná, ale já tě viděla, jak se s nimi bavíš. Pár věcí jsem si nepamatovala ale díky mojí sestřenici Evelyn, se mi všechny černé díry vyplnily. To ty jsi nás zradila. A to kvůli tobě jsou všichni mrtví.“ Její hlas přešel z hysterického řevu do breku. „Kvůli tobě jsou naši rodiče mrtví.“ (Pokračování textu…)

6. kapitola

Pak na chodbě bylo půlminuty ticho a někdo práskl dveřmi. (Pokračování textu…)

5. kapitola

Dveře pokoje, kde jsem se probudila, se otevřely.

„Musíme se vydat na cestu.“ ve spěchu vyslovil doktor… je vůbec doktor?

„Dobře. Ale tentokrát ji Richarde, nemusíš uspávat, myslím, že toho má dost i bez toho.“

„OK, ale hoďte sebou. Jsou nám v patách.“

„Kdo?“

„Rada, které se nelíbí, že by se mohla zformovat silná skupina, která by je mohla rozdrtit.“ Zavrčel nenávistně.

„Kam jedeme?“

„Do úkrytu.“ (Pokračování textu…)

Když se všichni přivítali, začali obyvatelé domu nenápadně pokukovat po nově příchozím. Sally ho bez váhání představila jako svého přítele. James si se všemi podal ruku, jeho silný stisk udělal dojem dokonce i na Ralpha. „Těší mě, že Vás poznávám,“ prohlásil lehce v rozpacích, protože si nestihl zapamatovat, který bratr se jak jmenuje. (Pokračování textu…)

Obloha se zatáhla a Jamie osaměl. Posadil se na betonovou zídku a nechal dešťové kapky omývat jeho ztrápený obličej. Možná kdyby se na tu chemoterapii nevykašlal, dostal by se z toho. A možná by nikdy nepoznal Sally. Teď už to bylo jedno. Jeho osud byl již dopsán a nečekal ho žádný happy end. Odhodil nedopalek a mezi rty si vsunul žvýkačku. V krabičce mu zůstalo ještě deset cigaret. „Kouření způsobuje rakovinu plic,“ přečetl polohlasně. „Jasně,“ zmuchlal obal, i s obsahem ho hodil do nejbližšího koše. (Pokračování textu…)