Moonlight shadow

„Promiň, že jsem tě nutil vzpomínat.“

„Nejsem na svou minulost právě hrdá. Kdybych byla silnější, utekla bych od něho hned, jak jsem zjistila, jaký opravdu je. Možná bych se nakonec mohla i vrátit domů, vlastně jsem to nikdy nezkusila. Naši mě přehlíželi a nepatřila jsem k nejoblíbenějším, ale třeba by se smilovali.“ Sklopila jsem oči a pak si vzpomněla na naši dohodu.

„A teď ty, říkal jsi, že jsi byl syn statkáře, co dál?“

„Hmm, byl jsem strašně rozmazlený jedináček. Matka nemohla mít dlouho děti a to, že jsem se narodil já, brala jako zázrak. Nikdy jsem o nic nemusel prosit dvakrát a to se neblaze podepsalo na mé povaze. Řekl bych, že jsem byl pořádný spratek. Když mi bylo dvanáct, matka zemřela na zápal plic a otec neměl čas a náladu napravovat můj zparchantělý charakter. Prostě mě nechával dělat, co se mi zlíbilo. Hodně jsem pil a vyvolával šarvátky, jen abych si dokázal, že mám nad ostatními fyzicky navrch. Začal jsem vyhledávat opravdu nebezpečnou společnost, vše co bylo zakázané a zapovězené, mne neskutečně přitahovalo. Bylo mi pět a dvacet, když mě otec začal nutit, abych se usadil. Říkal, že si mám najít ženu a založit rodinu a převzít po něm majetek. Myšlenka na to, že budu mít na krku nějakou upejpavou chudinku, mě děsila. Zvládal jsem to zametat pod koberec ještě nějaký čas a pak mi dal otec nůž na krk. Bylo mi devět a dvacet, když mi řekl, že mám poslední šanci, nebo mě vydědí. V tu dobu se do starého zámku blízko našeho města nastěhovala prazvláštní sorta lidí. Byla to veliká rodina se spoustou přátel. Byli vznešení a pořádali okázalé večírky. Vedli velkolepý a nákladný život. Měli nádherné oblečení a znamenali všechno, co jen jsem od života chtěl. Dovezl jsem na zámek nějaké uzené a jiné plodiny, a když jsem pomáhal s proviantem do kuchyně, zahlédla mě na chodbě mladá dívka. Vypadala tak na dvanáct a chovala se tak, jako by jí to tam patřilo. Byla roztomilá s těmi růžovými šatičkami a pentlemi ve vlasech. Další týden přišla opět objednávka na jídlo, a tak jsem ho dovezl a majordomus mi řekl, že jsem očekáván paní domu. Vedl mě tím starým zámkem a já jen koukal, jak byl dům nacpaný orientálními věcmi, vycpanými divokými zvířaty a vzácnými artefakty. Dovedl mne do hlavní ložnice, kde seděla na posteli ona. Ta malá roztomilá holčička. Řekla mi, že si mě všimnula a že se jí líbím, že jsem silný a zdravý a že mi může nabídnout naprosto vše. Vše co jen svět nabízí. Mluvila líbivě a slibovala hory doly. Netrvalo to dlouho a naprosto mě okouzlila. Popisovala své cesty po cizích zemích a věci, které tam zažila. Zůstal jsem s ní a prvních pár měsíců jsem jí sloužil jako jídlo, pak se rozhodla mě přeměnit. Věř mi, že život pod její střechou nebylo vůbec nic hezkého.“

Chvíli jsem civěla s pusou otevřenou a pak konečně pokývala. „Tak to o NÍ mluvil Derek? Ona tě chce?“

Ušklíbnul se. „Nejsem pedofil, nikdy mi nepřipadala přitažlivá tímhle způsobem. Měla přítele, muže, kterému to nebylo proti srsti, ale měl nehodu a od té doby co je sama, pořád si dělá naděje.“

„Lituješ toho, že ses k ní přidal?“

„Nelituju toho, že jsem mohl počkat na tu chvíli, až budu moci potkat tebe. Za to všechny ty roky a desetiletí stály.“

„Až ona zjistí, že jsi s jinou, bude to hodně zlé?“ Napila jsem se a opatrně postavila sklenici zpět na stůl.

„Budu to muset promyslet, zatím nehrozí to, že se to k ní donese. Prostě si tě budu držet u těla a dělat vše pro to, aby se o tobě nikdo nedozvěděl. Pokud se to stane, něco vymyslím, neboj.“ Zase chytil mou ruku a palcem mi vykružoval na hřbetu malinkatá kolečka.

„Co to přesně znamená, že děláš kata?“

„Hlídám mladé, a toho, kdo se nechce podrobit a uznat základní pravidla, musím odstranit. Prostě musím zajistit, že se nikdo nedozví, že existujeme. Pokud ztratíme nad někým kontrolu, je to nebezpečné a pak musím zakročit já. Vždy se to snažím řešit jinak, ale většina těch, co se nechtějí podřídit, je napůl šílená a nedá se dělat nic jiného, než ukončit jejich existenci.“

„Tak tomu říkáš?“ Vyděšeně jsem k němu zvedla oči.

„Beth, technicky to není vražda, když vlastně nežijeme.“

„Ale tvé srdce tepe. Jíš a piješ, a …tak žiješ, ne?“

„Kdybych byl skutečně živý, jak povídáš, stárnul bych a zemřel, ale já nestárnu. Když mě postřelí, akorát mě to naštve, ale neumřu. Nemůžeš mě utopit, nebo udusit. Když na mě spadne tunový kámen, bude to sakra moc bolet, ale vylížu se z toho. Tohle normální lidé nedělají, lidé jsou křehcí a moc často umírají.

„Pokud nejsi živý, jak můžeš vůbec něco cítit, jak mi můžeš říkat, že mě miluješ?“

„Cítím Beth, smutek, radost, obavy…poslední dobou taky velký strach a lásku. Tu jsem ještě necítil, je to pro mě nové.“

„Čeho se bojíš?“

„Bojím se toho, že tě ztratím. Že ztratím to jediné, co z mého nitra vydolovalo tak vroucí cit, až mě to děsí. Nikdy jsem nemiloval, a tak jsem se nemusel bát, nebylo čeho. V podstatě mi nezáleželo ani na vlastním životě. Neměl jsem pro co žít, kvůli čemu dýchat. Nyní mám, mám tebe.“

Wau, měla jsem na mále zase zírat s otevřenou pusou, místo toho jsem až moc nahlas polkla.

„Já, musíš mi dát trochu času Scare, nejsem hned schopna, ti tvá vyznání oplácet, ale věř, že jsem ráda, že jsi tady se mnou. Staráš se o mě a pomáháš mi. Zachránil jsi mi život, mám ti hodně co vracet.“ Dojedla jsem a začala sklízet ze stolu. Beze slova mě pozoroval, jak se nejistě pohybuji po kuchyňském koutu.

„Co chceš dnes dělat? Půjdeme nakupovat?“ Dráždivě si oblíznul horní ret a poctil mě vemlouvavým úsměvem.

„Nechci dělat dluhy, co nebudu moci splatit. Už teď mám u tebe účet tak dlouhý, že nevím, jak ho vyrovnám.“

Na jeho tváři se objevil nesouhlasný výraz. „Beth, já přece nechci, abys mi vracela peníze. Jsi má, to už jsem ti říkal, a každý opravdový muž se musí o svou vyvolenou pořádně starat. Jako má přítelkyně musíš dostat vše, co budeš chtít. Nedovolím, abys měla v čemkoliv nedostatek.“

Nevěřícně jsem se na něho zamračila. „Splatím ti vše, na tom si trvám.“

„Ale ne.“ Vydechl chraplavě a v mžiku byl na nohou. Stál pouhý krok ode mne a vpíjel se do mne pohledem. Jeho kouzelně modré oči zářily z jeho bledé tváře. Obočí měl stažené soustředěním, když zvedl svou paži a jemně mi ji položil na líčko. Palcem mi pomalu přejel přes spodní ret a pak se jeho ústa zvlnila v lehkém uličnickém úsměvu.

Zachvěla jsem se pod tíhou jeho doteku a ani hladová lačnost zračící se v jeho očích k mému uklidnění nijak nepomáhala.

„Chci tě políbit.“ Zašeptal a než jsem stačila jakkoliv zareagovat, naklonil hlavu mírně na stranu a nepatrně se ke mě sklonil. Prodléval s ústy tak blízko mých.

Dech se mi zadrhl v hrdle a srdce zrychlilo už tak překotný rytmus.

„Vím, že i ty mě chceš.“ Vdechl to obvinění na mé rty a pak konečně překonal vzdálenost mezi námi. Ten polibek byl něžný a vlahý. Jeho prsty se mi zapletly do vlasů a on si mě majetnicky za hlavu přitiskl k tělu.

Špička jeho jazyka objela konturu mých rtů a pak začala dráždivě dorážet mezi ně. Neubránila jsem se tichému zasténání, to když začal pomalu prozkoumávat má ústa a něžně vyzýval můj jazyk ke společnému tanci.

„Chci tě zahrnout vším, co si budeš přát. Prosím, dovol mi tě rozmazlovat.“ Šeptal chraplavě v našem polibku.

Zalapala jsem po dechu, když své ruce zaměřil na měkké oblinky mých ňader. „Dovol mi to, chci to.“

Mé dlaně se zapíraly o jeho vypracovanou tvrdou hruď a já tak jasně vnímala divoký tep jeho srdce.

„Nedovolím, abys cítila nouzi, už nikdy nesmíš mít nedostatek.“ Konec věty zanikl v hlasitém zasténání a já si nemohla nepovšimnout jeho vzdouvajícího se rozkroku. Jeho chlouba se mi tiskla na bříško a probouzela k životu mou neposednou představivost.

Horkost jeho těla se mi vpalovala do kůže a já měla dojem, že za chvíli vzplanu. Opřela jsem se do jeho hrudi silněji a odstrčila ho od sebe. Dýchal zrychleně a rukama se zapřel o kolena, aby se mohl zklidnit.

„Dovol mi to.“ Vzdechl hluboce a konečně se narovnal.

Říkat, že můj mozek si vzal dovolenou, je celkem zbytečné. V tu chvíli bych mu slíbila i modré z nebe, kdyby o ně požádal.

„Dobře, ale práci si hodlám najít i tak. Nebudu další z vydržovaných slečinek. Už nikdy nechci být na nikom závislá.“

Povytáhl koutek úst do křivého, ale vítězného úsměvu. „Donutím tě, abys na mě chtěla být závislá. Chci, abys mne potřebovala ke svému životu stejně, jako vzduch ve svých plicích. Chci být pro tebe vodou i potravou, nadejde den, kdy nebudeš potřebovat nic, kromě mě.“

„Toho dne se nikdy nedočkáš.“ Vrátila jsem mu s úsměvem a nestačila ani vykřiknout, jak rychle byl u mě. Srazil mě rychlostí blesku na rozestlaný gauč, opatrně se na pažích vzpírající nade mnou, aby mi neublížil vahou svého těla.

Jeho popelavé vlasy nás zahalily, jak se mu svezly kolem obličeje. Voněly po jasmínu. Přivřela jsem oči a vdechovala tu okouzlující vůni. Pozoroval mě a to co viděl, se mu očividně líbilo. Bloudil lenivě pohledem po mém obličeji a pak se sklonil, aby mi dal rychlý polibek na špičku nosu.

„Jdeme nakupovat, jak znám svého přítele, bude chtít opulentní večeři a já znám blízko jedno vybrané lahůdkářství.“

„Nemluv o večeři, vždyť jsme teprve posnídali.“

„Dnešní den uteče tak rychle, že se ani nenaděješ.“ Zasmál se a vytáhl mě na nohy. „Vezmi si bundu, čekám přede dveřmi.“

Celý den, mě tahal po obchodech a po poledni stráveném v malé příjemné restauraci, už jsem začala litovat svého slibu, že se nechám od něho opečovávat.

Jen v obchodě se spodním prádlem jsme strávili dvě hodiny. Kývl mi na to, že on nebude tím, kdo mi bude radit při výběru a tak jsem dělala stydlivě přehlídku jen před prodavačkou. To, že vybral špičkový obchod, se dalo poznat nejen podle drahého značkového zboží, ale hlavně podle odborných rad personálu. Je až neuvěřitelné, jak vaši postavu ovlivní právě volba správného spodního prádla. Začínala jsem u nijakých upnutých kousků, ale pod vlivem nesouhlasného pohledu slečny prodavačky, svolovala ke stále odvážnějším modelům. Nakonec jsem se skoro červenala z množství krajek a lesklého saténu.

Taxi nás dovezlo domů, protože Scarovy ruce byly přeplněné taškami s mým oblečením a jít takhle, by se po ulici snad ani nedalo. Poslední zastávka byla v obchodě s vybranými lahůdkami. Zůstala jsem v autě, protože tohle mi vůbec nic neříkalo. Jídlo pro mě posledních pár měsíců znamenalo dát si dva rohlíky se sýrem.

Také doma, se kolem plotny točil jen Scar. Vypadal v mém kuchyňském koutě trochu stísněně, ale jinak mu to s vařečkou neuvěřitelně slušelo.

Před očekávaným příchodem Dereka jsem si dala horkou sprchu, protože mě bolelo celé tělo. Z tašek jsem vytáhla tělovou soupravu saténového prádla a nové rifle s otrhaným vzhledem. Černé tričko s dlouhým rukávem mělo nebezpečně velký výstřih, ale s novou push-upkou jsem si to mohla dovolit.

Vlasy jsem si po sprše vysušila jen ručníkem a stáhla do uzlu na temeni hlavy. Oblékla jsem se a s hlubokým nádechem vešla do chodby.

„Ani nemůžu uvěřit, jak se město za těch pár let změnilo.“ Derek seděl u stolu a pozoroval Scara, který ještě pořád tančil kolem sporáku. V ruce svíral sklenku na vysoké nožce a zamyšleně v ní kroužil krvavě rudou tekutinou. Mrknul po mně, když uslyšel cvaknutí dveří.

Musela jsem uznat, že byl krásný. Vlasy měl uhlově černé, ten nejčernější odstín, co jsem kdy viděla, házely ocelově modré odlesky. Oči měl mandlové a tmavé, jejich tvar prozrazoval asijské předky, ale jen zlehka. Pleť měl medově opálenou, i když si nedovedu dost dobře představit upíra na solárku, takže to musel být jeho přirozený odstín. Linie tváře byly trochu jemnější než Scarovy, ale stejně krásně mužné. Nos měl dokonale rovný, dokazoval, že se asi nikdy nepopral, když byl ještě člověk. Rty měl plné a na bradě náznak strniště, vypadal jako špičkový model. Už jsem tak nějak chápala jeho kritiku mé maličkosti, byla více než oprávněná. Na sobě měl perfektně padnoucí tričko s krátkým rukávem a tmavě modré rifle. Boty byly stejně jako Scarovy vysoké a kožené.

„Ahoj.“ Pozvedl směrem ke mně svou sklenku a pak nepatrně upil. „Ty musíš být ten Scarův malý zázrak, rád tě poznávám.“

Obrátila jsem se pohledem na Scara a čekala na jeho reakci. Položil vidličku na kraj stolu a vztáhl ke mně svou ruku. Šla jsem rovnou k němu a mé bosé nohy hlasitě tlapkaly po holé podlaze.

„Beth, dovol mi ti představit Dereka, je mi více než bratrem.“ Usmál se a otočil mě čelem k našemu hostu.

„Nepřipadá mi jako zástup těch holek co se kolem tebe obvykle točí. Není to modelka, herečka, tanečnice, dokonce ani striptérka. Je moc malá a do vysněné postavy má hodně daleko.“ Parodovala jsem jeho včerejší výrok, který mě tolik ranil.

Zasmál se a přimhouřil oči. „Myslím, že si budeme rozumět Bethany.“

„To si nemyslím.“ Vrátila jsem mu s úsměvem a pak se na něho zamračila.

Mé vražedné pohledy se ho ani nedotkly. Dál se tvářil jako ten nejspokojenější prevít na světě.

„Dej mu šanci Beth, on umí být až vražedně roztomilý, když chce.“ Scar se otočil a pak mi podal také sklenku s vínem.

„Svou šanci už dostal.“ Upila jsem vína, bylo sladké a těžké, dám si sklenku a budu na mol.

Scar dorovnal kousky sýra na obrovský obložený tác a pak ho položil na stůl. Košík byl naplněný čerstvými křupavými houskami a na malém talířku ležely tři vidličky.

Scar se opřel o varnou desku a upil ze své sklenky.

„Cosi jsem zaslechl.“ Derek si vzal jednu z vidliček a nabodl malé krvavě rudé rajče.

„Prozradíš nám, co to bylo?“ Scar si přistrčil další židli a posadil se k nám.

„Slyšel jsem, že se chystá slavnost a že budeme mezi pozvanými hosty.“

„Slavnost k jaké příležitosti?“

Derek se ušklíbl a zakousl se do housky. „Lili bude mít narozeniny a právě tyto se jala slavit ve velkém stylu.“

Při tom jméně se Scar zamračil tak ošklivě, že jsem se ani nemusela ptát, kdo ona Lili vlastně je.

„Matinka hodlá pozvat i nás?“ Můj anděl se pořád mračil, když ujídal zrajícího sýra.

„Matinka ti vzkazuje, že hlavně ty nesmíš na oslavě chybět a samozřejmě máš sebou vzít i tu lidskou dívku, co se s ní scházíš.“

„Do hajzlu, jak to zjistila? Nikoho známého jsem poslední dobou nepotkal. Sakra, jak to ta mrcha vyčenichala? “ Lekla jsem se, když vyletěl.

Derek unaveně přehodil nohu přes nohu. „Příteli, mám ti připomínat, že ta má oči a uši všude. Nejspíš tě nikdy nespustila z dohledu a hlídala každý tvůj krok. Pravda je, že jsem čekal, že to bude trvat o něco déle, než se to provalí, ale možná je lépe, že je to dříve, nežli později.“

Scar držel svou hlavu rezignovaně v dlaních a naštvaně klel. „Co je na tom lepšího, že musím přivést Beth před tu fůrii. Doufal jsem, že máme společné roky, než se to ona dozví.“

Položila jsem mu váhavě dlaň na rameno a klidnila ho svým lehkým stiskem.

„Jak dlouho?“ Pozvedl k příteli svou tvář. „Kolik mám času?“

„Měsíc.“ Odpověděl Derek.

„Jen měsíc? Jak to mám vyřešit za měsíc? „

„Co se děje, tak tam půjdeme a ty mě představíš.“ Má naivita Dereka dohnala k smíchu.

„Beth, nebudu ti lhát, je to zlé. Ona nás nenechá, abychom byli spolu. Představím tě jako svou družku a ona řekne, že s tím nesouhlasí. Budeš pak naprosto bez ochrany v sídle plném upírů. Každý si na tebe bude moci vznést nárok a věř mi, že většina z nás se nechová ke svým dárcům moc hezky. Nesnesu tu představu, že budeš bez ochrany, ona tě zabije.“ Nehraný strach v jeho tváři mě děsil. Kat, upír, který byl zvyklý zabíjet, se teď chvěl strachy o můj život.

„Něco se přeci musí dát udělat. Vymyslíme, jak na to vyzrát.“ Hlas jsme měla tichý a stažený úzkostí.

„Dereku, prosím, necháš nás o samotě?“ Zvedl oči a prosil přítele i pohledem.

„Jistě, počkám u tebe doma. Chápu, že si to musíš v klidu přebrat.“ Derek zmizel a klaply vstupní dveře.

„Omlouvám se ti Beth, tak moc se ti omlouvám.“

Chytila jsem ho za ruku. “ Proč se mi omlouváš? Mluv se mnou.“

Scar se opřel lokty o kolena. „Zatáhl jsem tě do toho, já, vlastně už tehdy, když jsem tě uviděl poprvé. Neměl jsem se k tobě vůbec přibližovat. Já, chtěl jsem jen, bože Beth.“ Hlas se mu zlomil.

„Měl jsem tě nechat hned, jak jsem zjistil, že z tebe nebudu pít, nikdy jsem se neměl potulovat okolo. Třeba by si tě nikdo z našich nevšiml a ty bys mohla žít dál svůj život. Teď o něho přijdeš a to jen kvůli mému sobectví. Zabil jsem nás oba.“

„O čem to mluvíš, Scare.“ Do hlasu se mi vkrádal náznak hysterie. Choval se jako šílenec.

„Beth, hned jak jsem si uvědomil, co k tobě cítím, nemohl jsem už odejít, bylas pro mne jako magnet. Jsi jím pořád. Derek mi říkal už dávno, ať odmítnu dělat kata a založím vlastní klan. Říkal, že bude prvním a klidně i jediným členem. Měl jsem to udělat a teď bychom měli klid. Všechno se takhle komplikuje jen a jen kvůli mě.“

„Já nelituju.“ Pípla jsem nejistě.

Zvedl ke mně oči, z nichž čišela beznaděj. „Cos říkala?“

„Nelituju toho, že ses potuloval okolo a že jsi teď tady se mnou.“ Pokusila jsem se o úsměv.

„Bože můj, Bethany.“ Sevřel mi obličej v dlaních a přitiskl své rty na ty mé. Líbal mě vášnivě a hluboce, dokud jsem ho něžně neodstrčila.

„Já jsem unavená, nevadilo by ti, kdybych si šla lehnout?“

„Jasně, jistě, musíš toho mít za dnešek dost. Klidně si lehni, já budu v křesle.“ Pokynul bradou k ušáku, kde jsem ho našla ráno.

Vzala jsem si pyžamo a v koupelně se převlékla. Když jsem se vrátila, byla kuchyň uklizená a gauč byl připraven ke spaní. Scar seděl zamyšleně v křesle, bradu podepřenou pěstí.

Hodila jsem po něm nesmělým úsměvem, než jsem zhasla a položila se na gauč. Seděl naprosto bez hnutí, ale i tak jsem jasně vnímala jeho přítomnost. Snažila jsem se ze všech sil usnout, ale čím více jsem se snažila, tím méně se mi chtělo spát.

„Scare, prosím, pojď si lehnout ke mně, když tam budeš sedět, tak neusnu.“ Šeptla jsem do temna pokoje.

„Jsi si tím jistá?“ Zazněla tichá otázka a pak se konečně pohnul. Vysvlékl se, podle toho, že zašustila látka a pak se matrace pohnula a on ladně vklouzl pod deku. Udržoval si bezpečnou vzdálenost od mého těla, ani se mě nedotkl. Kupodivu mě jeho blízkost uklidňovala a uspávala. Věděla jsem, že nyní leží pohodlně vedle mne a ten pocit spokojenosti mne ukolébal k spánku.

Ráno bylo podmračené a mlhavé, z oblohy se snášely k zemi malé vločky sněhu. Párkrát jsem mrkla, než jsem se probrala a zjistila, že ležím omotaná okolo Scara jako popínavá liána. Objímal mě a já měla hlavu položenou na jeho hrudi. Nohu jsem měla přehozenou přes jeho svalnaté stehno a ruku položenou na jeho tvrdém břiše. Bylo to moc pohodlné, než jsem si uvědomila, že cítím jen jeho holou kůži. Panenko skákavá, snad se nesvlékl do naha? Zazmatkovala jsem a posadila se. Deka se svezla k jeho bokům a pod okrajem se objevila černá bavlna jeho boxerek. Úlevně jsem si oddychla, ale jen na tu chvíli, než jsem se pozorněji podívala na jeho tělo.

Byl nádherný, dokonalý, kromě jizvy na tváři neměl po těle ani pihu, či znaménko, pouze bledá krása. Tvář měl uvolněnou spánkem a vypadal tak jako malý chlapec. Vlasy měl rozhozené po polštáři jako svatozář, bledý anděl. Očima jsem sjela přes silný sloup jeho hrdla až k výrazným klíčním kostem.

Zaváhala jsem, než se má ruka sama od sebe zvedla a konečky prstů se jemně dotkly pokožky na jeho krku.

Ze spaní se zachvěl. Pokračovala jsem dolů po hrudi a pak se vrátila vzhůru, mapujíc každičký malý kousíček jeho kůže. Objela jsem klíční kosti a pak přejela přes bledé kopečky bradavek. Jeho břicho se zdvihalo v klidném rytmu jeho nádechů. Roztáhla jsem prsty a zkoumavě přejela po jeho ocelových svalech. Zastavila jsem se těsně pod pupíkem a pak ho obkroužila ukazováčkem. Dál už mě deka spuštěná k jeho bokům nepustila, ale i tak má představivost pracovala na plné obrátky. Jak asi vypadá tam dole? Je dlouhý, silný? Jaký má tvar a jakou chuť? Vlhká horkost se rozlila mým středem a překvapila mne svou intenzitou.

Vlastní myšlenky mě vyděsily a já ucukla rukou.

„Ne, nepřestávej.“ Ozvalo se mi za hlavou.

Leknutím jsem vyjekla. Samozřejmě už nespal, svojí objevnou výpravou jsem ho probudila.

„Omlouvám se, neměla jsem tě tu takhle osahávat.“ Zčervenala jsem studem. Co si o mě asi teď pomyslí? Snažím se ho krotit v jeho projevech vášně a přitom využiju první možnosti, abych ho očumovala, teda.

„Nepřestávej, prosím.“ Oči měl přimhouřené a mluvil chraplavě a hrubě, jak nebyl po probuzení rozmluvený.

Vztáhla jsem ruku, ale držela jsem ji nad jeho tělem.

„Nevadí mi to a tobě se to líbilo, cítím to.“ Zaváhala jsem, tohle nebylo správné. Nechtěla jsem, abychom se dostali někam, odkud by nebylo návratu. Vycítil mou nerozhodnost.

„Ani se tě nedotknu, slibuji.“ Zašeptal a položil svou ruku na mou, aby si ji přitiskl na prsa. „Smíš si se mnou dělat, co uznáš za vhodné.“

Nejistě jsem se k němu otočila. Vzdychl a pak se usmál. „Na tohle nemáme čas, jen jeden měsíc Beth.“

Posunula jsem ruku po jeho těle a zopakovala vše jako před tím. Dech se mu zrychlil, když jsem ho něžně nehty dráždila okolo jeho bradavek. Scvrkly se celkem okamžitě v malé hroty, tak přitažlivé, že jsem neodolala a sklonila se k němu. Špičkou jazyka jsem objela zkusmo jeden ze zvrásněných kopečků a on se nepatrně prohnul v zádech, když přidušeně zasténal.

„Pokračuj!“ Zaprosil zmučeně a já ho poslechla. Odkopl peřinu a já sjela pohledem po jeho dlouhých nohách a po vyboulenině v jeho klíně.

Nasucho jsem polkla. Ten pohled mě rozechvíval.

„Udělej to!“ Poručil silnějším hlasem.

Ruce se mi třásly, když jsem posunula lem jeho boxerek níž a nakonec mu stáhla prádlo ke kotníkům. Skopl černou bavlnu kamsi pod postel. Narovnala jsem se a zírala na tu nádheru tyčící se mezi jeho boky. Byl dokonalým naprosto všude. Anděl, můj anděl. To poznání mne naplnilo pýchou, ale i pochybnostmi. Někdo, jako já, si nezaslouží tolik krásy a něžnosti v jednom balení.

„Dotkni se mě.“ Zasténal prosebně. Nemohla jsem mu odporovat. Ležel tu přede mnou tak, jak ho Pánbůh stvořil. Byl dokonalost sama a nabádal mě vzrušeně k činu.

Mé prsty sjely přes prohlubeň pupíku až k jeho slabinám. Po těle neměl jediný chloupek. Buď to mělo co dělat s tou upíří záležitostí, nebo se depiloval po celém těle. Neskrytě jsem doufala, že za A je správně.

Konečně jsem se osmělila a uchopila ho do dlaně. Sevřít kolem něho prsty bylo nemožné, tak byl silný. Dlouhý byl až k pupku, když jsem ho položila na jeho břicho.

Scar dýchal skrz zaťaté zuby, byl jako uhnaný.

Neubránila jsem se srovnání velikosti s mým bývalým. Ten se mohl jít s prominutím klouzat, tohle byl pravý chlap.

„Udělej mi to.“ Další zasténání, když jsem ho zkusmo stiskla u kořene. Vystrašeně jsem ruku stáhla, ale jeho nesouhlas, dal najevo dosti hlasitým zaklením.

„Nemůžeš mě takhle nechat Beth.“ To jsem dost dobře věděla i bez něj.

„Co máš rád?“ Konečně ze mě vypadlo a já jen stěží poznávala vlastní hlas.

„Dělej si se mnou, co chceš, jsem jen tvůj.“

Rozhodla jsem se, že si to užiju. Měl už mnoho žen, stovky, možná tisíce, ale já na to nemyslela. Byl teď jen můj.

Vrátila jsem se jazykem k jeho bradavkám a začala je jemně sát. Dívala jsem se mu do očí a četla v nich narůstající chtíč. Kousala jsem ho a drápala zlehka nehty. Svíjel se pod mým vedením, ještě než jsem sjela jazykem níž a objela jeho pupík.

Vzdychal už nahlas a do tváří se mu vehnala červená. Byl tak rozkošný.

Chytila jsem ho do ruky a zároveň objala jeho špičku svými rty. Tvrdě jsem se přisála a pohybovala rytmicky rukou nahoru až pod žalud a dolů k jeho kořeni.

Posunula jsem se tak, abych měla volnou i druhou ruku a tou podebrala hebké váčky mezi jeho nohama. Zazmítal se v mém sevření a zalapal po vzduchu, když jsem si ho lačně vsála do úst. Chutnal báječně kořeněně a exoticky. Takovéto hrátky byli s bývalým pouze z povinnosti, ale Scar byl jako hračka za odměnu a já si chtěla hrát.

Po pár minutách láskyplné péče, už z jeho úst vycházelo pouze zvířecí neartikulované řvaní a já pevně doufala, že stěny v téhle budově jsou opravdu silné, aby nevzbudil sousedy i o několik pater výš.

„Bože, Beth, miluji tě, bože.“ Vzepjal se na loktech a zadíval se na mě, jak si pohrávám s jeho pokladem.  Pustila jsem ho a škádlivě si olízla rty. Zvrátil hlavu a praštil sebou zpět do polštářů, neschopný dalšího pohybu. Že se blíží k vrcholu, jsem poznala hned, jak zazmítal boky a odstrčil mou hlavu stranou. Nechtěla jsem, aby skončil jen tak, chtěla jsem ochutnat vše, i jeho podstatu. Přisála jsem se zpět a naposled zapumpovala rukou. Vyvrcholil s bolestně zaťatými čelistmi a zavřenýma očima. Paty vtlačené do matrace, nehty cupujíc prostěradlo.

Ten zvuk, který přitom vydal, se ani zdaleka nepodobal ničemu, co jsem kdy slyšela.

Bylo to zvířecí, více nežli lidské a stejně dobře by se to mohlo přirovnat k výlevu smrtelné agonie.

Kolem ramen se mi omotaly silné prsty a on si mě stáhl k sobě. Nemohl mluvit, a tak si mě jen mlčky přitiskl k hrudi, a líbal mě do vlasů.

„Bože, to bylo dokonalé.“ Zachraptěl mi do vlasů a něžně mě při tom hladil po zádech.

„Nemám žádné zkušenosti, každá druhá to jistě zvládá lépe.“

„S žádnou to nikdy nebylo takové, nikdy jsem k žádné jiné necítil to, co k tobě a stejně tak ani laskání se mi nikdy tak nelíbilo. Víš, u mě to byla otázka jídla a sexu, nebo sexu a jídla. Prostě přirozené potřeby, bez citů a bez něžností, ale s tebou, nedokážu si představit nic krásnějšího, než milování s tebou.“

„Víš, já mám stále pochybnosti, jsi úžasný a já tak nedokonalá.“

Zamračil se. „Jsi nádherná žena, Beth. Ta nejkrásnější, kterou jsem kdy poznal. Pro mě budeš vždycky dokonalost sama.“

„Ale Derek.“ Pípla jsem nesměle.

„Kdo tě tu objímá, Beth? Já, nebo Derek? Kdo teď díky tobě dostal okusit ráje? Já, nebo on? Máš o sobě hrozně špatné mínění, jsi krásnější, než kdejaká modelka, které bys bez světel reflektorů a tuny make-upu nedala ani cent, věř mi.“ Lehce se usmál a pak mi vlepil polibek na špičku nosu.