Moonlight shadow

„Bože, ty lumpe, proč jsi mi na rovinu neřekl, čemu mě to hodláš vystavit?“ Vyprskla na něho naštvaně.

Gerome si smutně povzdychl, protože dráždivá představa pokračování, se rozpouštěla v přímé úměře s jejím naštvaným výrazem.

„Promiň, já jen věděl, že budeš mít křeče, ale o tom závěru…já si nestěžuji…jen, z mé strany to byla holá improvizace. Nikdo mi neřekl o té vášni, kterou v tobě má krev zažehne.“

„Sakra, do háje.“ Oči jí zalily slzy. „Takže si mě úmyslně vystavil něčemu, o čem jsi ani nic nevěděl? Co kdyby se stalo něco zlého? Mohla jsem vedle tebe ležet a pomalu umírat a …“

„Nikdy, nikdy bych ti neublížil.“ S ní pořád v klíně se povytáhl a zády se opřel o čelo postele. Vztáhl ruce a palci jí jemně otřel tváře.

„Moc mě mrzí, že to bylo tak zlé. Jediné, co ti mohu slíbit, že příště už to bude v pořádku.“

„Jo? A to víš jak? Nikdy jsi nikomu svou krev nedával. Myslím tím, že jsi nikdy nekrmil žádného člověka, jak to můžeš vědět? Jak mi zaručíš, že příště to nebude zase stejné, ne-li horší?“

Otevřely se dveře a dovnitř vtančil Leo v lehkém černém županu, nesoucí ohromný obložený tác. Jen nohou zabouchl, otočil se k nim a pak ztuhnul.

„Co jste tady vy dva vyváděli?“ Položil tác na komodu vedle dveří a tázavě založil ruce v bok.

„První krmení.“ Pípnul nesměle Gerome, coby vysvětlení napjaté situace.

„Hurá, přežila jsem. Kupodivu nedošlo k otravě, srdeční zástavě, ani k explozi.“ Patty se vyčítavě podívala na Geroma a pak se z něho sesunula a rázně odkráčela do koupelny.

„Co jsem slyšel, u každého člověka je to trochu jiné. Ani se nedivím, že jsi přesně nevěděl, do čeho jdeš.“ Leon se posadil na postel vedle přítele a spolu s ním propaloval očima díru do dveří od koupelny.

„Bylo to hodně zlé?“

Gerome se nevrle ošil. „Věř mi příteli, že bylo už i líp.“

Ozval se zvuk tekoucí vody a líbezné prozpěvování protnulo ponuré ticho pokoje.

„Myslím, že Patty se nezlobí zase tak moc. Být v její kůži, asi bych se cítil také poněkud zmatený.“

„Ty vždycky víš, co říct, hmm?“ Gerome se zvedl z postele a namátkou vybral z věšáku nějaké šatstvo.

„Budeme dnes muset napochodovat před Kaie a doufat, že se naše lordstvo dobře vyspinkalo.“ Hodil několik ramínek na postel a pročísl si prsty dlouhé vlasy.

„Pomož prosím Patty s oblékáním, musí udělat dojem.“ Otočil se na Leona, než zmizel v koupelně.

Z místnůstky se kromě zvuků sprchy ozývalo i tiché hašteření, které napovídalo, že Patty ještě nevychladla.

„Prý si mám zase zahrát na panenku.“ Nevrle zavrčela, když se zahalená v dlouhém koupacím plášti, zjevila v nohou postele.

Leon si podložil rukama hlavu a špičkou jazyka si zvlhčil rty. „Velmi rád se o to postarám, tedy pokud mi to dovolíš. Gerome nemá takový vkus, co se týče módy a já už úplně vidím, jak dokonale budeš vypadat, v těch stříbrných šatech, co visí támhle na kraji.“

„Asi jsem to přehnala, že?“ Zašvitořila provinile, když jí Leon smotával vlasy do složitého drdolu.

Gerome se už dávno oblékl a pak se omluvil, že si musí narychlo něco zařídit. Patty ho ale stejně podezřívala z toho, že jen nechce zbytečně setrvávat v její společnosti. Byla na něho opravdu hnusná a teď se kvůli tomu cítila zle.

„No, když to vezmeš kolem a kolem, tak se chudák ocitl skoro ve stejné situaci, jako ty. Nevěděl, co má čekat, vzhledem k tomu, že nikdy žádného člověka k sobě nepoutal. Od počátku jsme si vystačili sami. Dokonce tady ani nemohl nikoho požádat o radu, nebo o pomoc. Nahlíželo by se na něho jako na slabocha a toho by někdo mohl zneužít. Pamatuj si, že v každém případě, si musíš zachovat tvář…ať už je situace jakkoliv špatná.“ Upevnil poslední vlásenku a pak poodstoupil, aby mohl zhodnotit své umělecké dílo.

„Tedy, tak tímhle by ses mohl z fleku živit.“ Zatočila se před zrcadlem a musela uznat, že vypadá nádherně.

„Jasně, mohl bych se přidat do dlouhé řady teplých návrhářů, nebo přesladkých kadeřníků, nebo vizážistů, jež mluví pouze fistulkou.“ Zatvářil se naoko uraženě.

„Vždyť víš, jak to myslím. Nejsi zženštělý, nebo tak, to ne, jen máš na to neuvěřitelný talent, toť vše.“ Vyplázla na něho jazyk a on jí to v odrazu zrcadla oplatil.

„Koukám, že jste připraveni. Myslím, že společnost dole, je už ve varu, co takhle trochu rozvířit hladinu?“ Usmál se na oba Gerome.

„Musím se ti omluvit, asi nebylo správné, házet to všechno jen na tebe.“ Pípla Patty, když sestupovala po mramorovém schodišti po boku Geie.

„Nech to spát, neměl jsem tě do toho tolik tlačit. Sice nám to vykoupilo cestu na svobodu, ale i tak jsi do toho byla natlačena okolnostmi. Nejsem s tím spokojený, myslel jsem, že to všechno proběhne jinak. Víš, chtěl jsem z toho udělat hezkou chvilku. Ty a já, Leo, pokud bys chtěla. Svíčky a tak.“

Patty se musela otočit, aby mu pohlédla do tváře. Viděla v ní naději, ale taky pochybnost a velké obavy.

Do sálu vkročil první Gei, po jeho boku, trochu vzadu šla Patty a Leo jim hlídal záda, šel jako poslední.

Všude v nástěnných svícnech plály tlusté černé svíce. Několik mohutných kovaných svícnů zářilo vepředu a spoře osvětlovalo poměrně velkou sešlost lidí. Z davu se ozýval smích a tichý hovor se odrážel od prázdných stěn a dřevěné podlahy.

Gerome si přitáhl Patty blíže k tělu a nepouštěl její ruku.

„Kolik je tu lidí, proboha?“ Šeptla a snažila se srovnat s muži krok.

„Lidí? Jsi tu jediná, miláčku. Jinak tipuji na čtyřicet, až padesát upírů. Kai má poměrně početnou domácnost a několik hostů sem přicestovalo, aby se mu poklonilo. Není nad to, udržovat vřelé vztahy mezi jednotlivými klany. Prospívá to obchodu i politice a nezapomínej, že Kai je jedním z nejstarších.“

Patty se zachvěla, když si razili cestu hloučkem, živě diskutujícím u dlouhého švédského stolu. Hosté si nabírali na talířky vybrané pochoutky a zapíjely je tekutinou až příliš hustou a rudou na to, aby šlo o víno.

Nemohla si nevšimnout neslušně hladových pohledů, které na ní ulpívaly a studily ji na kůži, jako mrazivý dech.

Kai seděl ve svém zlatém křesle, nohy rozhozené do stran, napůl sesutý do lehu. Otráveně zkoumal křišťálový pohár a kroužil tekutinou v něm nalitou.

Zvedl oči, když se k němu přiblížili a přes jeho dokonalý obličej přejel náznak zájmu.

„Mí drazí, to je ale překvapení.“ To zvolání bylo až příliš hlasité a přitáhlo zkoumavé pohledy všech přítomných. Patty se stáhla ještě víc za Geroma, ve snaze stát se neviditelným stínem. Za sebou vnímala horkost Leonova těla a skutečnost, že stojí těsně za ní, ji trochu uklidňovala.

Kai vstal a sklenku podal jakémusi chlapci sedícímu mu u nohou. Očima pořád pátravě přejížděl po trojici, jež před ním stála.

„Vidím, že jsi nezaváhal. Připoutal si ji k sobě?“ Zkoumavě nasál vzduch, a pak se stoupil ze stupínku.

Obcházel je pomalu, jako dravec, který vyčkává smrtící chyby své kořisti.

„Maličká, myslel jsem, že potrvá mnohem déle, než tě přesvědčí o výhodách nesmrtelného života.“ Nevinně se uculil a pak stanul Patty tváří v tvář. „Vypadala jsi tak odhodlaně, zůstat stranou mého světa neskutečných možností.“

„Udělám naprosto vše, abych nás odsud dostala.“ Vyprskla naštvaně a tónem, jakým použila, vzbudila v davu napjaté zašumění.

Kai se jen usmál víc a jeden koutek vytáhl do ironického úšklebku. „Silná, až do posledního nádechu, že?“

Gerome se napjal a neznatelně zastínil její drobné tělo ještě více svým.

Kai si toho nemohl nevšimnout, a to jeho ochranitelské gesto ho jen naštvalo. Podal tedy Patty ruku a otevřeně ji tím vyzval, aby se k němu připojila.

Patty zaváhala, ale když mu Gei jen beze slova protestu ustoupil z cesty, vložila svou dlaň váhavě do jeho a nechala se vyvést zpět na stupínek vystlaný sametem a zlatým brokátem.

Chlapec okamžitě vstal a uvolnil jí tak místo na sedátku po pravé ruce svého pána.

Kai se usadil na křeslo a pokynul jí, aby se usadila k němu. Když jen mlčky stála před ním a propalovala očima díru do sedátka, netrpělivě se zavrtěl. Ta žena ho hodlá jistě přivést k šílenství. Nejen, že volí naprosto nevhodný tón, nejedná s ním uctivě, ale odmítá uposlechnout jeho pokynů.

„Sedni si.“ Zasyčel zlostně.

„Trhni si.“ Vrátila mu stejně nakvašeně.

„Pokud nechceš vidět svého milence opět na kolenou, tak si sedneš…okamžitě.“ Jeho důrazný šepot přešel v zavrčení.

Patty stáhla rty do tvrdé linky a zatnula čelisti. Přiznat si porážku bylo ponižující. Bez hlesu se sesunula na sedátko vedle knížete a přejela dav nasupeným pohledem.

Kai se spokojeně usmál a ladným pohybem paže pobídl své hosty, aby pokračovali v zábavě.

Sál opět naplnilo spokojené klábosení a veselý smích.

„Proč cítíš tak neodolatelnou touhu vidět mě poníženou? Přece od tebe nechceme nic jiného, než svobodu.“ Otočila se k upírovi.

„Jsi jen obyčejný člověk a stejně jsi dokázala to, co já nezvládl. Za pár dní jsi dostala toho nádherného muže, kterého jsem já nezlomil za pět let. Podrobila sis ho holýma lidskýma rukama, mně k tomu nestačily ani ty nejpevnější řetězy. Když já ho propustil, odešel bez ohlédnutí. Pokud bys totéž udělala ty, stále by se k tobě vracel. Měl bych tě nenávidět už jen pro sílu, jež ukrýváš ve svém nitru.“

Patty zalapala po dechu. Otevřeně jí tu přiznával svou porážku. Proč ji její vítězství netěšilo?

„Možná jen volíš špatné metody, zamyslel ses už někdy nad tím? Pokud bys použil náklonnost a něhu, namísto řetězů a zotročení…“

„Chceš mi tu radit? Kolik, že ti vlastně je? Jsi jen neopeřené pískle.“ Odfrknul si Kai uraženě.

„Jo, jasně, jenže tohle pískle ti přebralo tvého favorita.“ Patty se cítila čím dál více v ráži. Jakoby se naprosto vypnul její senzor nebezpečí. Otevřeně provokovat upíra, ještě k tomu na místě, kde to mohl někdo slyšet, to bylo přímo sebevražedné.

Kai se dotčeně zamračil a narovnal se, jako by spolkl pravítko. Vypadal v té pozici spíše jako porcelánová loutka, nežli jako žijící organismus.

„Následuj mne.“ Vydechl nakonec tiše a vstal. Opět jako velmi dobře vychovaný chlapec nabídl Patty svou ruku, i když jasně cítila, že by ji nejradši roztrhal na kousky.

Hrklo v ní a hledajíc záchranu, upřela vyděšený pohled na dva nádherné anděly, kteří netrpělivě přešlapovali na kraji smějícího se hloučku.

Gerome ihned zpozoroval, že se něco děje a aniž by o tom stihl přemýšlet, vykročil směrem k Patty. Naštěstí tu byl Leo a jako obvykle zachraňoval vypjatou situaci. Zachytil svého přítele jemně za rukáv a tiše k němu promlouval.

Kai si otráveně povzdychnul, a pak se podíval svému neposlušnému synovi rovnou do očí. Spíše pro něho, nežli pro Patty, nahlas prohlásil. „Slibuji, že se ode mne nemusíš obávat ničeho zlého. Nezpůsobím ti žádnou újmu.“

Pat se strachy zajíkla, ale po tom, co se na ni Gei povzbudivě usmál a lehce jí pokýval, věděla, že může brát Kaiova slova vážně. I tak, ale cítila velmi nepříjemnou pachuť na patře, to jak se obrovský knedlík usadil v jejím krku a prapodivná tíha jí bránila volně se nadechnout.

Kai sevřel její ruku v dlani tak silně, že měla pocit, že jí za chviličku upadne. Vedl ji mlčky chodbou, vedoucí ke vchodu do sklepení. V Patty byla malá dušička, ale i tak ho následovala. Zabrzdila až před studeným, kamenným schodištěm.

„Kam to jdeme? Chceš mě potrestat jako Geroma? Skončím také v okovech, nebo hůř?“

Musel se usmát. Hlas jí panikou přeskakoval a nemohla popadnout dech.

„Je ti mé slovo málo? Jasně jsem řekl, že se nemusíš bát.“

„Tak kam jdeme?“

Připadala mu jako malé dítě. Otravné, panovačné, malé dítě.

„Uvidíš, až tam budeme.“ Zasyčel rozhořčeně.

Dívala se mu do očí a snažila se v nich číst. Ta pronikavá modrá byla ale bez jakéhokoliv náznaku emocí. Jeho očí vypadaly jako ze skla, sice dokonalé a uchvacující, ale mrtvé.

Netrpělivě trhl její paží a stáhl ji za sebou dolů. Měla co dělat, aby mu stačila a na nerovném schodišti si nevyvrkla kotník.

Stanuli ve vlhkém zatuchlém puchu sklepení. Patty se snažila rozpomenout, kde přesně Kai držel Geroma, jenže dokázala určit jen směr, o to více ji překvapilo, když upír zamířil opačným směrem.

Jak procházeli chladnou chodbou, musel mít skloněnou hlavu, protože strop zde byl nízký a porostlý řasami.

Opouštěli to málo světla, které vydávaly starobylé louče nad schodištěm a Patty si nedovolila protestovat, že nemá noční vidění, jako on. Proto se jen schoulila sama do sebe, a když její oči skoro osleply nedostatkem světla, instinktivně opětovala jeho drtící stisk.

Kai zaváhal a pak se zastavil. To však neměl dělat, protože Patty udělala jeden rychlý krok a narazila mu do zad.

Kdyby ji nedržel, ztratila by rovnováhu a spadla na zadek. Při představě toho, že by se musela povalovat po vlhké kamenné podlaze, se zachvěla.

„Už tam budeme.“ Řekl přidušeně, když se probrala a okamžitě si od něho utvořila bezpečnou vzdálenost. Naklonila se a přes jeho tělo uviděla slabou záři.

Teplota stoupala spolu s tím, jak se blížili k hřejivému světlu. Byla za to ráda, protože lehké šaty, jí neposkytovaly pražádnou ochranu před chladem.

Kai pootevřel staré dřevěné dveře, které byly natolik nízké, že i Patty se musela přikrčit a vtáhl ji do místnosti osvětlené stovkami tlustých voskovic.

Místnost byla doslova vystlána bílým a blankytným hedvábím, takže naprosto zakrývalo stěny i strop. Na podlaze ležel vysoký vlněný koberec a podél stěn bylo rozeseto bezpočtu velkých i malých sametových polštářků vyšívaných zlatem.

U protější stěny byl malý bohatě vyřezávaný oltář z tmavého dřeva. Na něm stály křišťálové vázy přetékající čerstvými květy a svícínky s vonnými tyčinkami.

Kai za sebou zavřel vrátka a se zbožnou úctou se zahleděl na oltář.

Až po chvilce si Patty všimla zlaté dózy zdobené kameny většími, než její pěst.

„Co je to tu?“ Otočila se, aby si celou tu hedvábnou nádheru prohlédla.

„Musí mít svůj pokoj nádherně vyzdobený. Nesnesl bych, aby spočívala na nějakém šedivém místě.“

„Kdo?“ Cítila se nesvá. Tak nějak vnitřně věděla, že sem nikdo kromě něho nesmí.

Kai se posadil ke stěně na jeden z velkých polštářů a pohodlně se uvelebil.

„Jmenovala se Akiko. Byla tou nejkrásnější ženou, kterou jsem kdy poznal. Byla mou ženou.“

Patty rozpačitě zamrkala. Nebyla si jistá, jak má reagovat. Nikdy by neřekla, že byl zamilovaný do ženy, vlastně by neřekla, že byl kdy vůbec zamilovaný.

„Sedni si, Patty.“ Pokynul směrem k opačné straně místnosti a vysoko navršené hromadě polštářů.

„No, já nevím, já radši…“

„Sedni si, povídám.“ Jeho hlas pozbýval klidu a přecházel v ostře rozkazovací tón.

„Nemyslím, že je dobrý nápad…“ Patty se zakoktala a snažila se odhadnout, do jak veliké šlamastiky se nechtě zase dostala.

„Patricie, věř mi, nikdy nikoho o nic neprosím. Sedni si.“ Zahromoval, ale v tváři měl stále poklidný výraz.

Pat se podlomila kolena a padla tvrdě zadkem k zemi. Nebýt silně vyztuženého korzetu, asi by se zhroutila úplně. Nyní však spočívala v polonepřirozené pozici, trup podepíraný tlustými kosticemi. Připadala si jako porcelánová panenka, jež tráví celý svůj život připevněná k podstavci, aby udržela předem danou pózu.

Kai se posunul až ke zdi a jednu nohu pokrčil. Zapřel se o i pažemi a na své ruce si položil bradu.

„Byla mým osudem, nemyslím, že bychom měli vůbec danou jinou cestu.“ Pokřiveně se usmál, ale v jeho očích byl vepsán smutek.

Patty se snažila dýchat zhluboka. Nechtěla, aby se jí tu otevíral, cítila se nesvá. Pokud jí zde svěří svá tajemství. Co bude asi žádat na oplátku?

„Měli bychom se vrátit.“ Snažila se tiše přerušit jeho zpověď.

„Nepřerušuj mě, prosím.“ Upřel na ni svůj hluboký modrý pohled.

„Chci to někomu říct, musím se už jednou pro vždy zbavit té tíhy. Můj život byl tak dlouhý a tak osamocený.“ Sklonil hlavu a na své propojené prsty teď položil čelo.

Patty se nechtě podívala směrem ke dveřím. Asi jen stěží by dokázala utéct, ale možná by se měla pokusit.

Kai zvedl hlavu a podíval se na ni tak upřeně, až jí z toho přejel mráz po zádech. Zatajila dech, a proto se zvuk zamykajícího se zámku rozezněl celou přímo strašidelně nahlas.

„Co po mně chceš Kai?“ Snažila se, aby na oko zůstala klidná.

„Nechci ti ublížit, to ne, jen chci, abys mne vyslechla.“

Patty měla dojem, že jí srdce vyskočilo z hrudi a nyní se snaží zahájit úprk ven, jejím hrdlem. Přes jeho zběsilý tlukot, se nemohla ani nadechnout.

„A co se tím změní?“

Kai unaveně přivřel víčka a nachýlil hlavu mírně stranou. Prohlížel si ji pečlivě, zkoumal každou křivku jejího vyděšeného obličeje, kochal se každým sebemenším výstupkem i lehkou prohlubní.

Patty začala být netrpělivá, tohle všechno trvalo už děsně dlouho. Dovedla si živě představit, jak jsou Gei a Leo nervózní. Jak musí Leo svého přítele zas a znova uklidňovat a ubezpečovat ho, že je ona v naprostém bezpečí. A opravdu je?

Zatnula umíněně čelist a s pomocí hrbolaté a chladné zdi za zády se vyškrábala na nohy. Kai ji jen nečinně sledoval a nehnul ani brvou, když si potáhla sukni a urovnala vázačku.

„Chci odtud a velmi bych ocenila, kdybys mi odemkl. Neznám tyhle upíří triky a tak ani nemohu proti nim nijak bojovat. Jen vím, žes nás tu zamkl, a to se mi ani trochu nelíbí.

Kai se jí zadíval do očí a pak se lehoulince usmál. Jen slaboučké, sotva znatelné pocuknutí jednoho koutku jeho dokonalých úst.

„Proč si jen myslíš, že mě má zajímat, co ty chceš a co se ti líbí, nebo nelíbí?“ Vstal tak rychle, že změnu jeho polohy ani nezaznamenala. Jednu chvíli se pohodlně povaloval v polštářích a v druhou pak stál rovně jako socha pouhý metr od ní.

Patty polekaně vykřikla a instinkt jí velel utéct. Jenže nebylo kam. Roztěkaně přejela místnost pohledem, jen aby se znovu ubezpečila, že není kam se schovat. Nemá na to, aby čelila jednomu z nejstarších upírů tváří v tvář a zatraceně dobře si to taky uvědomovala. Ve snaze utvořit mezi nimi co největší odstup, couvnula ještě kousek a málem si vyvrknula kotník, když se jí podpatek svezl po hladkém sametu jednoho z polštářků. Ztěžka dopadla zády na kamennou stěnu, až jí vzduch z plic vyletěl spolu s polohlasným vyheknutím.

„To já tady stanovuji pravidla, má drahá. Proč si jediná, kdo tohle není sto vzít v potaz? Už od první chvíle, co tě znám, se pořád jenom snažíš dostat mě mými vlastními zbraněmi. Jsi jako otravný hmyz, který mi saje krev a já ne a ne ho zabít. Myslíš si, že když ti Gerome padá dobrovolně k nohám, že jsi něco víc?“

Patty zadržela dech. Kai ztrácel sebekontrolu. Jeho oči se měnily a špičáky se začaly viditelně prodlužovat. Jeho vzhled už nebyl tak dokonale okouzlující, ale spíše výhrůžný. Při každém slově, jako by se k ní přibližoval. Určitě se hýbal, i když ona žádný znatelný pohyb nezaznamenala.

Vyjekla poslední zbytky vzduchu a nezmohla se na víc, než pořádně vytřeštit oči, to když se k ní přiblížil a chytil ji za ramena. Přitiskl si ji na svou hruď, jednu ruku na jejím kříži a druhou zezadu, na jejím krku.

Jeho dlouhé elegantní prsty jí pevně objaly šíji. Nehty se zarýval do její hebké kůže.

„Jak málo by stačilo…jen zlehka zatnout prsty. Tvá páteř by jen tiše křupla, ani bys nic necítila. Bylo by to rychlé a spolu s tebou by z mého domu a z mého života vymizely všechny starosti.“

Dýchal jí do obličeje a jeho dech byl sladký, jako med. Nemohla si pomoct, ale jeho blízkost byla pro ni takřka hypnotizující.

Patty se cítila jako moucha lapená ve velké síti. Ten pavouk byl vražedně přitažlivý, a i když věděla, že její smrt se blíží, necítila strach. Jakoby se nemohla dočkat toho, co s ní zamýšlí udělat. Konala naprosto proti zdravému lidskému rozumu, místo aby se mu bránila, aby se snažila vykroutit z jeho železného sevření, s tichým povzdechem, se přivinula blíž. Cítila, jak jí vším tím napjetím rosolovatí kosti a jakoby se celé její tělo poddávalo naprosto dobrovolně jeho nadlidské síle.

Že je něco moc špatně, došlo Kaiovi hned, jak ucítil intenzivní vůni vzrušení, která spolu se sladkou vůní strachu vystupovala z každičkého póru její hebké pokožky. Ztuhnul, protože ona jednala naprosto nelogicky. Připravoval se na uspokojující boj na život a na smrt. Viděl ji, jak se plazí z posledních sil směrem k východu a potupně žadoní o svůj křehký a bezcenný lidský živůtek. Jak usedavě pláče, protože to přece na muže vždycky zabere, jak mu vyhrožuje pomstou svých dvou spolunocležníků, jak se naposled nadechuje a jak život pomalu uniká z jejího slabého těla. Čekal snad vše, kromě toho, co se dělo nyní. Ona přímo roztávala pod jeho rukama a jeho tělo naprosto poslušně reagovalo na její nevědomé podněty.

Najednou nebylo vůbec rozumné ji svírat tak pevně, protože na hrudi cítil třepotavý zpěv jejího srdce. Celá pokožka jí přímo plála a jemu hrozilo, že vzplane s ní. Povolil stisk v jejím kříži, to aby si její bříško netiskl tak těsně ke svému probouzejícímu se pohlaví. Rostlo a mohutnělo spolu s každým jejím přerývaným nádechem, a když si uvědomila ten rostoucí horký tlak mezi jejich těly, rozechvěla se jí kolena natolik, že nad nimi ztrácela kontrolu.

„Co to děláš?“ Zavrčel vystrašeně.

Nechápavě se na něho podívala, a pak se dlaněmi zlehka zapřela o jeho hruď. Ruce se jí chvěly stejně jako zbytek těla a tak přitlačila prsty k jeho prsním svalům, aby zklidnila ten všeříkající třas. Neuvědomila si však svou nově nabitou sílu, coby lidské služebnice upíra a její nehty lehce projely skrz látku hedvábné košile a zabořily se hluboko do jeho kůže.

Kai se vzepjal hned, jak ucítil na prsou sladkou a omračující bolest. Zábrany padly, tvrze byly dobyty, území vypleněna. Divoké zvířecí instinkty převzaly vládu nad jeho tělem a touha zabít se změnila v touhu po páření. Držel ve svém náručí ženu, která ho jako jedna z mála dostala na kolena.

Trhla sebou, když se k ní sklonil a hladově se přisál k jejím rtům. Chutnala nádherně, lidsky, jako lesní jahody.