Moonlight shadow

Chvíli stál na chodbě a vychutnával si pocit vítězství, než se vydal zpět do věže. Spěšnými kroky vyběhl schody a tiše otevřel dveře. Ještě ležela na zmačkaných pokrývkách. Usedl vedle ní a pohladil po jemné pokožce nahých zad.

„Jak jsi se vyspala, malá?“ šťastně se díval do její rozzářených očí.

„V tvém náručí? … bezpečně.“ Přitiskla se k němu.

„Dnes v poledne nás otec Conrád oddá.“ Oznámil a se zatajeným dechem očekával její reakci.

„Bože už v poledne?! A já tu ještě ležím!“ vyskočila z postele. Zmateně se začala rozhlížet po svém oblečení. Jak tam stála odhalená jeho pohledům oči mu ztmavly touhou.

„Hm … tak si myslím, že naše svatební noc je příliš daleko abych vydržel pohled který mi poskytuješ.“  Mlsně si ji měřil. „Patriku!“ zamračila se. Nemohla tušit, že s rukama v bok  a našpulenou pusinkou mu připadá ještě přitažlivější. „Tak tedy ne.“ Na oko zarmouceně kapituloval. Pozoroval jak si obléká první co jí přišlo pod ruku. Halenu a sukni které na ní vídal, když pracovala v dílnách.

„Musím do kuchyně. Snad vše stihneme.“ Držela si ruce u spánků a bylo vidět jak usilovně přemýšlí. „Kruci jak udělat hostinu za tak málo času?!“ mumlala si pod nosem a zdálo se, že zcela zapomněla na Patrikovu přítomnost. Hrnula se ke dveřím, jeho paže jí to však znemožnili. „Co?“ nepřítomně si ho prohlížela, myslí na hony vzdálena tělu.

„Ještě jsi dnes nepolíbila svého budoucího pána a manžela.“ Napověděl jí. Vzdychla a postavila se na špičky aby dosáhla alespoň na hranu čelisti. Vztáhl k ní ruce a aniž by vyvinul příliš mnoho námahy si ji zvedl ke rtům. Lehce přejel po našpuleném dolním rtu a škádlivě jej dráždil špičkou jazyka. Cítil jak se mu v rukou zachvěla. Pustil ji dřív než se jejich polibek stal příliš naléhavým.

„Běž.“ Otočil ji a drobným plácnutím přes zadeček jí odehnal.  Vyběhla z komnaty ani se neohlédla. On sám  vyšel až o chvíli později. Potřeboval dát svému tělu čas na uklidněnou. Bylo s podivem jak moc ho ta žena přitahovala, jak pění jeho krev. Pozvolným krokem  došel do hodovní síně- tam již u stolů seděla většina mužů jeho posádky. Neušli mu kradmé pohledy a tišší šepot než bylo zvykem.

„Je pravda co se šušká v kuchyni?!“ zeptal se u hlavního stolu tiše Will bratra jen co dosedl na své místo.

„A co se v kuchyni šušká?“ s pobaveným tónem opáčil.

„Že se dnes ženíš!“ mrkl na něj Will a zakroutil hlavou.

„Ano s úderem poledne se Suzan stane mou ženou.“ Potvrdil klidným hlasem Patrik. „ACH….“ Will vytřeštil n bratra oči a nevnímal jak mu číše vyklouzla z ruky. V ten okamžik přistoupil ke stolu Johan.

„Zdravím tě zemane.“ Lehce se uklonil jak vyžadoval dobrý mrav.

„I já tebe  sire Johane. Doufám, že se ti u nás líbí?!“ usmíval se ledově Patrik. „Ano musím, že mne tvé panství a tvůj lid překvapili.“

„Pak tedy dovol abych tě pozval na dnešní hostinu a veselici.“  „Rád tvé pozvání přijímám, pane. Mohu doufat, že dnes nám bude dělat společnost i paní Suzan?“ zeptal se.  „Ano. Uvidíš ji.“ V jeho hlase bylo obsaženo o mnoho víc než ve slovech.  Ta znamenala přesně to co vyjadřovala.  Dále už spolu muži nepromluvili.  Willovi se během jejich rozmluvy povedlo najít ztracené ovládání. Z pohledu jímž ho bratr počastoval pochopil, že nemá chuť řešit rodinné záležitosti v přítomnosti Johana.  Tak proběhlo jídlo v tichosti.

Ian se stále držel Suzan v patách a začínal být kapku nesvůj. Společně s hordou žen poletovala po kuchyni a připravovala vše na odpolední slávu. Zeman mu nakázal, že od ní nesmí hnout, vyjma její komnaty až do obřadu a on si uvědomoval, že nyní je své paní spíše na obtíž než k užitku. Ovšem jediná vzpomínka na okamžik kdy zjistili, že ji unesli mu dodala rozvahy a tak i když se tyčil nad všechny v místnosti snažil se být tím nejmenším. Teď když se blížilo poledne se mu zdálo, že jindy klidná žena projevuje značnou nervozitu. Věděl, že z komnaty ji  bude doprovázet Simon, zeman ho požádal aby to byl on kdo jeho nastávající odevzdal do jeho rukou.

„Drahá je čas!“ netrpělivě se už asi po šesté ozvala lady Bea. Snažila se Suzan odvést do pokoje aby ji oblékly a připravily. Ta však stále nebyla spokojena s pracemi a přípravami. Když ani teď neposlechla výzvy starší ženy otočila se na Iana. „Vezmi svou paní a odnes ji do mé ložnice.“ Poručila suše a sama se tam vydala. Kývl a chytil nic netušící ženu do náruče. Suzan chvíli trvalo než pochopila oč jde a přestala se bránit. Jen co byli na vrcholu schodiště zabušila do Ianových zad. „Polož mne  Iane. Půjdu sama.“  Pronesla odevzdaně. Bez prodlení poslechl. Nezamířila však k pokojům Bei, ale k věži.

„Paní!“ ozval se Ian. „Neboj vím kam mám jít. Za chvilku jsem tam jen potřebuji něco ze svých věcí. Však sám uvidíš jsi mi celý den v patách jako stín.“ Nebyla  to výčitka jen konstatování. Vběhla do Patrikovi ložnice, která se měla dnešní nocí stát jejich a zamířila i to rovnou ke své truhle. Rychle vynadala pár hadříků a s nimi v náručí vyběhla zas ven. Když došla k pokojům lady Bei čekaly tam na ni již připravené šaty. Společně s nimi tam byla nejen lady Bea  a Cat, ale i vana a dvě dívky aby se vším pomohly. Suzan se zaraženě dívala na neznámé šaty rozložené na posteli.  Stříbřitě bílá látka vypadala jak tekutá rtuť.

„Rychle, není času na zbyt.“ Popoháněla ji Bea. S pomocí jedné z dívek z ní stáhla halenu i sukni a nahnala do vody vonící po růžích.

„Ještě štěstí, že tvé vlasy jsou tak kratinké, alespoň se nebudeš vdávat s mokrou hlavou.“ Povzdechla si .  v komnatě bylo větší teplo než jinde, mohl za to velký oheň plápolající v krbu.  Když konečně stála zabalená v osušce začala přemítat jak si obléci ty části oděvu které by neměl vidět nikdo jiný než ona a Patrik. „Beo, prosím mohla by jsi poslat dívky pryč?“ požádala nakonec svou nastávající tchýni. Ta splnila její prosbu bez otázek. Když zůstaly samy dvě vymotala se z plátna a rozhrnula kupičku kterou předtím odložila na postel hned vedle šatů. Vyndala bílý pás zdobený krajkou.

„Co to je?“ zvědavě si jej prohlížela  druhá žena.  „Ve tvé řeči to nemá jméno.“ Vysvětlila Suzan „Ji zvláštní žena. To už vím dlouho a jsem ráda, že jsi souhlasila, že spojíš svůj život s mým synem. Asi mi neřekneš jak jsi přišla tomu!?“ ukázala na odhalený obrázek motýla. Ta jen zakroutila hlavou a zručně se oblékla.  V tu chvíli se na obličeji ženy i dívky objevil úžas. Do té doby Suzanina drobná ňadra se ukryla za krajkou a viditelně nabyla na objemu.

„Ach!!!“ nevěřícně si ji prohlížela Bea. „Myslím, že takto my tvé šaty budou sedět mnohem lépe.“ Usmála se na ni Suzan. Nepochybovala, že jsou to právě Beatričiny šaty v kterých se má vdát.

„Ano jsou mé. Látku z které jsou ušity mi kdysi přivezl otec od kupců z dálných krajů.“ Potvrdila jí domněnku, ale stále  nemohla spustit oči od ženiných prsou.

„Je to věc co jsi si přivezla ze své domoviny?“ zeptala se nakonec. Suzan kývla.  S Catrininou pomocí si začala oblékat svatební šaty.  Když Bae začala šněrovat jejich živůtek potvrdila se Suzanina slova. Ač měla lady Bea plnější tvary, díky vycpavše jí teď seděli jako ulité. Vlasy jí již stačily uschnout a Suzan si je zručně upravila.

„Počkej!“  zarazila ji lady Bea když chtěla vstát. V rukou měla jemný závoj na stříbrné obroučce. Ten teď  upevnila na jejích krátkých kadeřích.  Dívala se na sebe do zrcadla a byla dojatá.  Slušelo jí to víc než vůbec čekala. Takhle jsem chtěla vypadat na své první svatbě. Uvědomila si.

„No, myslím, že jsi hotová.“  Pronesla spokojeně Cat.  Suzan už chtěla souhlasit když si na cosi vzpomněla.

„Ještě drobnost.“  Stáhla si z prstu  drobný kroužek. Položila si ho na dlaň a tiše se na něj zakoukala. Myšlenkami vzdálena necítila jak se jí přes rameno naklonila Bea.  Na rtech se jí  objevil chápavý úsměv.

„Dostaneš jiný.“ Zašeptala. „Já vím.“ Kývla a došla k posteli na které ležela její šperkovnice. Otevřela víčko a s polibkem jej vložila dovnitř. „Sbohem“ zašeptala něžně.  Dříve než ji znovu zavřela vyndala, ale něco jiného. Naušnice. Cítila, že potřebuje drobnost která jí bude připomínat odkud je a kým je. Nasadila si je s otočila se čelem k ženám.

„Teď už jsem připravena.“  Nadechla se. „Tak půjdeme. Je čas.“  Lady Beatrice němě otevřela  dveře.  Za nimi již čekal Simon a samozřejmě Ian.

„Má paní.“ Vydechl Ian ohromeně a  nemohl z ní spustit oči.

„Pojď Iane, doprovodíš nás ke kapli.“ Strčila do něj Bea . Rychle zamrkal, otočil se a šel před ní a Cat.

„Tak co Simone, bude tvůj zeman spokojen?“  usmála se na přítele trochu nejistě Suzan.

„Myslím, že bude víc než jen spokojen. Je tebou uchvácen od prvního pohledu a dnes znovu začne žít. To vše jen díky tobě. Přeji vám jen šťastné dny.“ Nabídl jí rámě. „Je mi milou povinností vás doprovodit a předat do starostlivých rukou svého pána, madam.“ Oznámil jí cestou.

Patrik který od rána Suzan neviděl byl nervózní. Will s Calumem mu stáli po boku když netrpělivě podupával před oltářem. Očima stále sledoval vchod do kaple. Když jím prošla jeho matka s dcerou nadechl se. Jako na trní sledoval jak si sedají do první řady na stranu ženicha. Na druhé straně seděl Johan v sevření Patrikových mužů. Ačkoli zvažoval o tom, že Johanovi znemožní zúčastnit se této chvíle, nakonec si to rozmyslel. Bude jen dobře, když uvidí, že je pro něj i pro ostatní Suzan navždy ztracena. A hodlal tak i předejít případným nepříjemnostem vyvolaným právě markýzem. Netoužil po tom, aby později kdokoli zpochybňoval jejich sňatek. Právě odbíjelo dvanáct když se ve vstupu objevila Suzan v Simonově doprovodu. Zatajil se mu dech, byla nádherná. Šum v kapli mu napovídal, že není jediným okouzleným. Teď vypadala jako víla za kterou ji považoval když ji viděl poprvé jak nahá vystupuje z vod. William mu podal kytici.  Suzan pozvolna kráčela  uličkou mezi lavicemi plnými lidí které znala a když zvon udeřil naposledy stanula před knězem po Patrikově boku. Mlčky jí podal kytici z podzimních květin. Nebyla taková jakou by si přál, ona by měla mít zářivé barvy léta, ale i tak byl rád za těch pár pozdních květů. Bylo to pro něj zvláštní, ale musel si připustit, že je nesvůj. Když poprvé stanul v kapli aby se zaslíbil jediné ženě cítil klid a spokojenost, zatím co jeho nevěsta se chvěla nervozitou a bázní. Ovšem dnes je to jiné, vedle něj stojí hrdá a silná žena a on cítí nejen neklid, ale i radost a pýchu. Otec Conrád začal odříkávat slova jež je navždy spojí.  Vnímal její klidný dech a věděl, že je zde dobrovolně. Když pronesla své „ano“ zněl její hlas vesele a zvučně.  Nikdo z přítomných nemohl říci, že by její souhlas neslyšel. Ve chvíli kdy ho kněz vyzval aby stvrdil svůj slib prstenem zatajil se mu dech. Podala mu svou ruku a on viděl, že je prosta všech prstenů. Odložila manželův kroužek aby přijala nový, jeho. Aby se ve všech směrech stala jen jeho ženou. Ač ještě před okamžikem se mu zdál jeho prstýnek tím nejlepším , najednou zakolísal. Bude se jí líbit? S touto myšlenkou jí na prsteníček navlékl subtilní kroužek zdobený kameny v barvě jejích očí.  Kov měl tvar vřesové větvičky a kameny vypadaly jak kapka ranní rosy.

„Patriku…“ vydechla. „Je … je překrásný.“ Zašeptala zajíkavě když se k ní sklonil pro první manželské políbení. Koutkem oka zhlédl Johanovu tvář. Byl vzteky bez sebe. Ovšem udržel jazyk za zuby.  Gratulace se na ně hrnuli ze všech stran a chvíli trvalo než se dostali z kaple.

Teď seděli po boku v čela stolu a před sebou slavnostní tabuli. Veselí a radost se přenesla z hodovní síně i ven.  Společně se svým zemanem slavil a radoval se celý klan. Už se stmívalo, většina hostů byla více či méně zmožena vínem či pivem a zábava sklouzávala k nemravnostem.

„Je čas je opustit a zabývat se vlastním potěšení.“ Zašeptal Patrik s hříšným úsměvem na rtech. Oba pili jen střídmě.

„Taky si myslím. Mám prosbičku … manželi.“ Mazlila se s tím slovem. „ Dej mi chvilku, chtěla bych tě něčím překvapit, mám pro tebe malý ryze soukromý dárek.“ Požádala ho a přidala úsměv plný příslibů.

„Drahá, v této době je to muž kdo dává své nevěstě svatební dar. Což mi připomíná… měla by jsi vyslovit své přání.“  Podržel jí prsty u rtů a svým dechem jí vysílal do těla smyslné záchvěvy.

„To počká a já… vlastně to ani není tak úplně dar. Je to něco pro nás oba.“  Svůdně se na něj podívala a on měl co dělat aby ji nestrhl do náruče a zcela proti etiketě nezlíbal přímo tady v sále.

„Ach bože takhle se ne mne nedívej, nebo to nevydržím a vezmu si tě v nejbližším temném koutě.“ Chraplavě zašeptal a cítil jak se mu do slabin hrne krev.

„Potom tedy… ráda tě za chvíli přivítám v … naší komnatě.“  Se smíchem se zvedla a nepozorovaně se snažila dostat ze síně. Skoro se jí to povedlo. Ovšem byli tu oči které jí celý den nespustily ze zřetele.  Johan jen čekal na svou šanci, na dobu kdy bude sama.  A to se právě dělo.  Tiše a nespatřen se vytratil za ní.