Moonlight shadow

31. ÚnoS

Najednou u mne byl Rae a zle vrčel. Překvapivější bylo, ale druhé vrčení jiné, ale stejně hrozivé. Otočila jsem se hned jak mi to sevření oněch rukou dovolovalo. Roland!! Oči mu žlutě !! žhnuli a přes vyceněné zuby unikalo vrčení.
„Ne“ vzdechla jsem. Ty oči, to byli ty samé. Tyhle mne, ale děsili.
„Pusť ji!“ slyšela jsem Rae. Dívali se na sebe jako bych tam nebyla. Během chvíle u nás byli jak Robert s Eatonem tak i Nath s Lolou. Julie přibíhala také, jen ona jediná kromě je člověk a tak běží pomaleji. Pustil mne a já se rychle rozeběhla k mé rodině. Oba muži stáli proti sobě každý se svou rodinou za zády. Vrčeli. Rychle jsem si přistoupila k Raeovi.
„Klid Rae, jdeme domů.“ snažila jsem se zabránit konfliktu ,ale nevnímal mne, oči upřené na Rola jako bych byla vzduch. Udělala jsem krok stranou a zakryla tak celý jeho výhled.
„Lásko!“ chytla jsem jeho tvář do dlaní a snažila se upoutat jeho pozornost. Konečně se jeho oči stočili na mne. Ještě před chvílí měli jeho oči barvu zlata teď byly, ale černé jak hluboká noc.
„Rae jedem domů!“ Kývla jsem na Natha a Lolu. Chytli ho každý z jedné strany a táhli pryč. Ohlédla jsem se a zahlédla Eatona jak se omluvně usmál , on a Rob táhli Rola na druhou stranu.
„Řídím“ pronesla jsem když jsem si sedala za volant a v duchu děkovala, že jsem měla možnost si jeho autíčko už vyzkoušet jinde. Během jízdy se vzpamatoval úplně.
„Promiň „ bylo první co řekl.
„Nic se nestalo, naštěstí. Příště by to chtělo víc sebekontroly, drahý.“ chtěla jsem se usmát, ale nešlo to tak jak jsem si přála. Bylo to příliš děsivé.
„Kdyby jsi slyšela ty jeho myšlenky, nešlo to. Chce tě! Chce tě se vším co ke vztahu náleží. On………miluje tě a tvé odmítání ho dohání k šílenství. Budu řídit.“ dodal najednou. Zněl strhaně, unaveně.Zastavila jsem a přesedla si. Na namrzlé silnici se mi vážně řízení nelíbilo.
„Do školy už nepůjdeš!“ řekl po chvíli.
„Rae neblázni, co si tam asi tak dovolí?! Budu s Lolou a Nathem no a pokud ti to uleví tak mne můžeš vyzvedávat.“ uklidňovala jsem jeho rozbouřenou náladu i úsudek.
„Jas prosím! Nebudu mít klid.“ Žádal mne s psíma očima. Podváděl.
“Ne Rae nejsem zbabělec. Zvládneme to. Musíme. Když nezvládnem, jednoho zamilovaného puberťáka jak bychom pak mohli zvládnout Iaina a jeho gardu.“ šla jsem na něj s logikou. Jediné co na něj pomáhalo. Většinou.
„Jas“ vzdechl odevzdaně, věděla jsem , že mám vyhráno. Kdybych jen tušila jakou měl v tu chvíli pravdu, nehádala bych se. Ale kdyby jsou chyby.
Příští den byl napjatý. Nehnula jsem se od Natha a Loli. Roland se na mne koukal velmi zvláštním pohledem. Jakoby přemýšlel. Eaton i Rob byli stále u něj. Hlídali ho. Děsilo mne to, ale nemínila jsem se poddat.
Středa!! Dnes mě čekala hodina s Rolem o samotě. Hned první hodinu mne, ale učitel požádal zda bych neodnesla nějaký oběžník do jiné třídy. Nebyl důvod proč bych to neměla udělat. Když jsem se vracela chytla mne čísi ruka za pas a druhá mi překryla ústa.
„Mlč!“ slyšela jsem zasyčet u ucha Rolův hlas. Surově mě vlekl ven z budovy. Lolo, Nathe pomoc! Volala jsem v duchu. Když jsem, ale zahlédla jeho oči bála jsem se cokoli říct nebo se jen pokusit utéct, bylo v nich šílenství. Nastoupila jsem do jeho auta a čekala co bude dál. Odvezl mne na jejich hrad, na Fenrir. Vyvedl mne ven a zamířil do útrob hradu. Za celou tu dobu nepronesl jediné slovo.
„Rolande proč?“ odvážila jsem se na něj promluvit. Zastavil se. Už dýchal klidněji. Otočil mne k sobě a já si až teď uvědomila, jak se za poslední měsíc změnil. Jakoby zmužněl, byl větší, mužnější, svalnatější. Široká ramena, silná stehna , opravdu nevypadal jako 19letý mladík. Už když proti sobě stáli s Rea jsem si toho měla všimnout. Dívali si do očí.
„Jasmíno miluji tě, ale ty nechceš pochopit, že cítíš totéž ke mně. To on za to může! Když budeš od něj ………Začneš mne milovat, zapomeneš! Budeš mne chtít. Budeš má!“
Jeho oči už zas nabírali výraz šílence. Najednou, ale zmizel a objevil se tam cit. Cit tak hluboký až mne to vyděsilo. On to myslel vážně, smrtelně vážně! Nepustí mne. Dovedl mne k jakýmsi dveřím. Otevřel. Za nimi byl krásný pokoj. Rozhlédla jsem se. To………to je jeho pokoj, vyděšeně jsem si uvědomila.
„Počkej tu!“ řekl a než jsem se stačila vzpamatovat zabouchl za sebou dveře a zamkl. Byla jsem sama.
„Rae!!“ vykřikla jsem a padla na kolena. Rozbrečela jsem se. Proč jsem jen neposlechla když nechtěl abych se vystavovala nebezpečí. Proč jsem si jen prosadila svou. Netuším jak dlouho jsem tu takhle klečela. Zvedla jsem hlavu až když vrzly dveře.

+ + +
„Rae“ ozval se Lolin vyděšený hlas v telefonu.
„Jasmína zmizela.“ Dvě slova při kterých se mi hroutil svět.
„Kdy? Jak?“ to bylo jediné na co jsem se zmohl.
„Během vyučovací hodiny.“
Tušil jsem, že v tom má prsty ten pes. Nejraději bych běžel do školy a vytáhl si ho přímo ze třídy a ………….To nešlo. Kde jen je? Kam ji odvedl? Vydržel jsem v klidu jen do přestávky. Nath! Přiběhli hned jak mne uviděli, což bylo okamžitě.
„Kde je?“
„Mína……….Rae promiň učitel jí poslal …. a ona nevrátila………“ začala se omlouvat Lola. V její hlavě běžela lítost, vztek, že ji neuhlídali, ale já se ptal na něj.
„Nevím neviděl jsem ho!“ pochopil mou otázku Nath. „Neslyšíš ho?“ zeptal se.
Zaposlouchal jsem se do ruchu okolo. Ne neslyšel jsem ho.
„Rae a co se zeptat Eatona, je to jeho bratr!“ navrhla Lola. Nepříčetný jsem se rozběhl ho hledat. Dřív než jsem udělal druhý krok mne zastavili.

„Stůj!“ křikla Julie.“Takhle se nic nedozvíš. Uklidni se a já ho přivedu.“
Má pravdu! Slyšel jsem jak na mne křičí v myšlenkách mí sourozenci.
„Dobrá“ zůstal jsem stát. Nemohli pochopit jak moc se musím ovládat. Měl jsem chuť nechat všechny ty lidi okolo pocítit svůj hněv a vztek. Jen těžce jsem vnímal ruch kolem sebe.
„Rae!?“ otázal se mne kluk podobný Rolandovi.
„Ano! Víš o nich?“ štěkal jsem. Na slušnost jsem neměl nejmenší chuť.
„Ne, ani jsem neměl tušení, že se chystá udělat takovou hloupost.“ Propátrával jsem jeho mysl. Nelhal, ale i on se o ni bál ! Snad !?Dost , to se každý z těch hloupých psů musí pobláznit?
„Kam by ji mohl odvézt?“ Snažil jsem se začít uvažovat realisticky.
„Těch možností je moc! Bude trvat hodiny než je prohledáme.“
„Nevadí! Povedeš mne?“ chytil jsem ho za ruku a táhl k autu.
„Jistě!“
Vzal jsem si Lolin Jeep. Má lepší manévrovací schopnosti.
„Nasedni a naviguj!“ Sedl si vedle mne.
„Eaton , že!“ zeptal jsem se po chvíli. Přeci jen, chci aby mi vydal vlastního bratra, měl bych se chovat … rozumněji.
„Ano. Moc se omlouvám za bratra, on je teď nějak mimo.“ snažil se. Jeho myšlenky byly, ale zajímavější. Povedlo se mi uklidnit, alespoň do té míry abych mohl uvažovat racionálně. I tenhle kluk byl zamilovaný do mé Jasmíny, ale na rozdíl od svého bratra se zamiloval sám bez pomoci měsíce hned jak ji uviděl. Bál se o ni upřímně a chápal, že si vybrala jiného. Stačilo mu být kamarád , přítel o nic jiného mu už nešlo. Prohledali jsme asi deset možností a nic. V myšlenkách ho stále víc a víc napadal jejich hrad, ale stejně často ho i zavrhoval.
„Možná máš pravdu. Pod svícnem je obvykle tma.“ řekl jsem. Už se stmívalo.
„Dobrá, ale počkáš venku!“
„Počkám!“ slíbil jsem.
Dojeli jsme před Fenrir. Byl vážně impozantní i pro někoho jako jsem já. Z černého kamene, starší než náš. Vešel dovnitř . Poslouchal jsem myšlenky, ale nebylo to snadné zdi jako by je tlumily. Po chvíli která mi přišla jako věčnost se dveře otevřely a v nich……

+ + +
Ve dveřích stál Rol a já se střetla s jeho chtivýma očima.
„Prosím pusť mne domů!“ zaprosila jsem.
„Tady jsi doma!“
„Nejsem“
„Jsi doma tam kde je tvůj muž. Tím jsem já“ řekl panovačně.
„Rolande prosím“ v očích se mi leskli slzy, neplatili na něj.
„Jasmíno, on už pro tebe neexistuje. Zapomeň na něj!“ jeho tón nabýval na výhružnosti. Přiblížil se. Zvedla jsem se a couvala od něj.
„Vím, jak tě přesvědčit. Drahá!“ řekl a výraz jeho tváře dával přesně najevo jak mne míní přesvědčit.
„Ne Role né, já nechci!“ křičela jsem a snažila se dostat co nejdále od něj. Zarazila mne až zeď. Stoupl si přede mne a ruce opřel o zeď vedle mé hlavy.
„Nemusíš mít strach“ zašeptal a sklonil hlavu k polibku. Uhnula jsem.
„No tak!“ chytil mi hlavu do dlaní a surově přitiskl své rty na mé. Cítila jsem jak se jeho jazyk dobývá do mých úst. Rukama jsem se snažila ho odstrčit, ale byl jak skála ani se nehnul. Bušila jsem do něj, ale jediný výsledek byly mé rozbité klouby na rukou. Pustil mou hlavu a chytil mne v pase.
„Bude se ti to líbit uvidíš!!“ říkal roztouženě. Vypadalo to, že mé pokusy se osvobodit na něj neměli vůbec žádné účinky. Jakoby o nich ani nevěděl.
Odnesl mne k posteli.
„NE!!“ křičela jsem a snažila se dostat z jeho sevření. Marně. Hodil mne na postel a přilehl mne celou mohutností své postavy. Mohla jsem jen křičet a vzpouzet se, ale nebylo to nic platné. Byl neuvěřitelně silný. Zavřela jsem oči. Jeho ruce putovali pod tričkem na mém nahém těle. Dotýkali se mě tam kde zatím jen Rae. Slzy které mi tiše kanuly z očí byli slzy hanby a odporu. Slyšela jsem bouchnout dveře!
„Rolande né! Nedělej to!“ ozval se chlapecký hlas.