Moonlight shadow

„Jak to chceš napravit?“ zeptala jsem se a napila se svého ředěného vína.

„Jmenuji se Igor…“

„To vím,“ skočila jsem mu do řeči.

„Nech mě domluvit, jo?“ Jen jsem kývla. „Jsem Igor a pocházím odjinud, ale žiji tu už delší dobu. Pracuji jako detektiv. Proto možná můj zvláštní zjev. Nemusíš se mě bát, nechci ti ublížit,“ podíval se na mě. V jeho očích jsem si nevšimla žádné falše. Vypadalo to, že je upřímný.

„Fajn,“ řekla jsem prostě a čekala.

Rozpovídal se velmi záhy. Stačila k tomu čtvrtá sklenička whisky, aby mu rozvázala jazyk asi víc, než chtěl, a do očí se mu dostala jistá jiskra. Dělala mu však tupý pohled jako žiletka po měsíci.

Sledovala jsem ho a začala se v jeho společnosti uvolňovat. Přátelská halucinace se nevracela, tak jsem byla klidnější a klidnější. Navíc už jsem s ním vypila skoro celou láhev vína a začínala jsem jí cítit, i přestože byla ředěná.

„Monik, kolik za půl hodiny s tebou o samotě?“ naklonil se najednou Igor blíž ke mně. Mírně ve mně hrklo.

Sdělila jsem mu sumu, která byla obvyklá za půlhodinu s holkou na pokoji. Nehnul brvou a sumu vytáhl z nadité peněženky. Rozklepaně jsem od něj peníze převzala a vydala se k Ronovi předat mu sumu a říct mu, aby mi pohlídal půlhodinu a pak mi zavolal. Sdělil mi číslo pokoje. Vrátila jsem se zpátky k Igorovi a vybídla ho k pohybu. Najednou jako by mi všechen alkohol, který mě uvolnil, vyprchal z krve. Řekla jsem mu, aby ještě chvilku počkal a nenápadně jsem se přitočila za bar, kde jsem si nalila panáka slivovice a rychle ho do sebe otočila.

Vydali jsme se směrem k pokoji. Chvíli jsem bloudila, protože se mi moc často nestávalo, abych se dostala s klientem tak daleko, většinou jsem pouze obsluhovala. Zelené saténové šatičky se mi začaly lepit na tělo, jak jsem se potila strachy.

Vždyť poprvé, když jsem ho potkala, jsem se ho spíše bála a teď s ním mám jít sama na pokoj? Trnula jsem hrůzou a doufala jsem, že za tu půlhodinu nic moc nestihneme.

Otevřela jsem dveře našeho pokoje na tuhle půlhodinu a řekla mu, ať se posadí a chvilku na mě počká. Došla jsem pro čisté povlečení a ručníky, abych mohla pokoj připravit úplně. Vracela jsem se zpátky a dušička ve mně byla malinká. Trnula jsem hrůzou, co by ten obrovský muž po mně mohl chtít.

Vklouzla jsem na pokoj a snažila se tvářit uvolněně, ale v tuhle chvíli by mě neuvolnil ani joint.

„Tohle nebude potřeba,“ ukázal na hromádku prádla v mých rukách.

„Tak co by si chtěl dělat?“ zeptala jsem se. Doufala jsem v možnost, aby si chtěl jenom povídat, ale proč by si v tom případě platil půlhodinu na pokoji? Tak naivní jsem zase nebyla.

„Zatancuj mi…“ kývl směrem k židli.

No, rozhodně to byla skoro ta nejlepší varianta, která se mi mohla stát. Částečně se mi ulevilo, ale nebyla jsem uvolněná dostatečně. Možná proto jsem se věnovala jenom rozlíváním drinků za barem.

Přešla jsem po pokoji k malému rádiu a koukla jsem se, jakou placku obsahuje. Byla to jakási taneční hudba, která mi nic neříkala. Zaklapla jsem CD přehrávač a pustila ho. Pomalu jsem na vysokých podpatcích došla k židli a dala jí dál od stěny. Postavila jsem jí doprostřed pokoje a podívala se na Igora, který se zatím rozvalil na posteli. Sledoval mě toužebným pohledem zastřeným množstvím alkoholu, který vypil. Potutelně se usmíval. Zvedal se mi z něj žaludek.

Hudba se už rozjela a dost mi trhala uši. Jak jsem tenhle šílený taneční styl nesnášela! Musela jsem se hodně přemáhat. Pohledem jsem ještě sjela pokoj a hledala maličký alarm, kdyby si náhodou ten hromotluk chtěl něco zkusit. Našla jsem ho na maličkém nočním stolku. No, pokud si něco dovolí, budu muset být hodně rychlá, abych se k němu dostala a podpatky to všechno jen ztěžovaly.

S veškerým sebezapřením, kterého jsem jen byla schopná, jsem se dala do tance kole židle. Lehce jsem zhoupla boky a pohodila hlavou, aby se mi vlasy rozevlály kolem obličeje. Doufala jsem, že mi spadnou co nejvíce do obličeje, abych se nemusela dívat na něj. Navíc je to jedna z fint, jak udělat klientům tu pravou show.

Rukama jsem lehce švihla nad hlavu a zápěstí přiložila k sobě na temeni a mírně uklonila hlavu na levou stranu. Boky jsem pohupovala ze strany na stranu a lehce napodobovala přírazy k židli. Snažila jsem se myslet na něco jiného, abych se cítila v pohodě.

Přehodila jsem nohu přes sedák židle, aby se taky podíval, jak vypadám zezadu a mírně na něj vyšpulila zadek. Mezi nohama jsem měla židli a kroutila se, jako by mi šlo skoro o život, ale zase jsem to moc nepřeháněla.

Veškeré moje sebezapření ve mně vřelo. Snažila jsem se na to nemyslet, ale bylo to zabijácké. Myslela jsem na to, co budu dělat do konce směny, sice už bylo dost po půlnoci, ale… Dál jsem tancovala tomu hnusákovi na posteli, který se mi sice chvíli zdál sympatický, ale tímhle to všechno pominulo.

Vysvobodilo mě zazvonění telefonu. Ta úleva byla nepopsatelná. Otočila sem se na něj a dokončila svoje číslo. Přešla jsem k telefonu.

„Ano?“ otázala jsem se do něj. Chvíli jsem poslouchala Ronův hlas, jak říká, že jeho půlhodina je u konce a abych ho vyhnala. „Rozumím.“ Položila jsem telefon do jeho klidové polohy. Podívala jsem se na Igora. „Tvůj čas už uplynul. Nashledanou, ještě to tu musím poklidit,“ řekla jsem klidným hlasem.

Beze slova se zvednul a odešel z pokoje.

Jak za ním zapadly dveře, žaludek mi udělal kotrmelec a já tak tak stihla doběhnout na malý záchod a ulevit si. Zvracela jsem jen chvíli, ale stejně to bylo dost vyčerpávající. Nakonec jsem se zhroutila vedle mísy, zpocená od námahy ze zvracení a rozplakala se. Byl to pláč plný úlevy. Jak jsem nenáviděla tyhle okamžiky, kdy si mě klient přál na pokoj!

Ležela jsem na chladné zemi a plakala. Musela jsem tam být asi dlouho, protože přišel Ron. Sháněl se po mně.

„Monik! No kde jsi, kruci?“ Byl rozzlobený, ale když mě viděl ležet na zemi, tak se ke mně sklonil. Pohladil mě po vlasech. „Proč si teda nenajdeš jinou práci, když ti to tak nevyhovuje?“ zeptal se otcovsky a zvednul mě ze země. Přivinul si mě na svoji obrovskou, svaly hrající hruď, a já se k němu stulila. Cítila jsem se tak bezpečně.

„Nevím,“ škytla jsem mu do hrudníku. „Asi se vyžívám v jisté formě masochismu,“ špitla jsem ještě nakonec.

Zvedl mě ze země. Odnesl mě do maličké šatničky a posadil na židličku před zrcadlem.

„Dej se do kupy, uklidím za tebe pokoj a přinesu ti panáka,“ řekl mi a odešel.

Byla jsem mu vděčná jako snad ještě nikdy.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Moje oči zářily tou nejzelenější barvou a umocňovala to ještě vlhkost slz. Řasenka mi tekla od očí a vytvářela čáru až k bradě. Opuchlé červené oči. Vypadala jsem příšerně. Vůbec jsem samu sebe nepoznávala.

Rychle jsem se uklidnila, setřela ty nechutné černé potoky, které se mi táhly po obličeji, a přemalovala oči do původní podoby.

Do šatničky vtrhl Ron a postavil přede mě obrovského panáka slivovice, protože věděl, že jí mám ráda, a do úst mi vsunul cigaretu. Rychle ji zapálil a bez jediného slova odešel.

Musela jsem se usmát. Potáhla jsem z cigarety a upila trošky čiré slivovice. Ale nakonec jsem jí do sebe otočila celou. Děkovala jsem v duchu Ronovi, byl to chlap na svém místě, staral se o nás o holky moc hezky. Byl moc milý.

Vrátila jsem se zpátky za bar. Do konce směny zbývala už jen hodina a všude bylo prázdno. Užívala jsem si toho klidu. Poklidila jsem sklenice, které slečna, co mě zaskakovala, nestihla uklidit. Porovnala jsem bar a zapsala pár poznámek do sešitů. Všechno bylo hotovo a holka, která šla po mně, už přišla.

Bylo načase vydat se domů. Odlíčila jsem se, sundala saténové šaty a uklidila je do skříně. Vyšla jsem na ulici a nadechla se čerstvého vzduchu. Cesta domů byla jako každá jiná. Nemyslela jsem už ani na to, co se mi stalo dneska s Igorem.

Dorazila jsem domů, přivítala se s Narou, dala si rychlou sprchu a zatáhla žaluzie. Než jsem však položila hlavu na polštář, přišla mi zpráva na mobil. Kdo by mi mohl přát tak brzo po ránu?

Byl to David. Psal: „Až budeš usínat a tvých rtů se dotkne lehký vánek, tak to bude polibek ode mě pro tvůj klidný spánek. :-*“

Musela jsem se usmívat. Byl tak milý. Skoro jako kouzelná bytost z pohádky. Usínalo se mi báječně. Odepsala bych mu, ale už jsem neměla sílu. Navíc, co bych asi tak napsala na tak krásná písmenka?

Moje poslední myšlenka před spaním patřila jemu…