Moonlight shadow

„Neblázni, Richarde, ten doktor se asi ještě vrátí, aby ti všechno vysvětlil a tak.“ Zamračila jsem se na něj. „A u toho já být rozhodně nemusím. Jdu si napustit vanu a opláchnout se, alespoň tak odmočím strupy a trochu se proberu.“

Vstala jsem pomalu, ale s úlevným výdechem zjistila, že nohy mě unesou. Pak jsem se odstrčila od postele a přešla ke dveřím do koupelny.

Ležel natažený na posteli a nestoudně mu to slušelo. Jen se usmíval, když přihlížel mému konání.

Pustila jsem vodu a přidala růžový olej.

Vzduch se rozvoněl jemnou sladkou vůní růží a ještě nepatrně voněl i Richardovou nedávnou přítomností. To spojení bylo naprosto dokonalé.

Ponořila jsem se do vody a užívala si horké lázně. Jen vzdáleně jsem vnímala hlasy z ložnice a ani se nesnažila rozluštit význam slov. Popravdě, byla bych nejradši, kdyby řešení našeho „problému“, šlo úplně mimo mě. Hmm, jenže to asi nepůjde.

Tak nějak jsem nespěchala. Nechtěla jsem vědět, co na mne v ložnici čeká. Jaké věci budu nucena udělat, abych mohla normálně a doufejme, že šťastně žít.

Voda začínala chladnout a také jizva na boku nehezky zrudla. Věděla jsem, že nemohu strávit ve vaně celou noc, i když to byla po čertech lákavá představa.

Vylezla jsem ven a otřela se do velké bílé a huňaté osušky. Koupací plášť byl přehozen přes židli stojící těsně u umyvadla. Nakonec jsem si ho tedy oblékla a trochu váhavě vešla do ložnice.

Richard se rozvaloval napříč postele a vypadal spokojeně, stejně jako kočička s bříškem plným sladké smetany. Jako by se od chvíle, kdy jsem odešla, vůbec nic nezměnilo.

Opak byl ale pravdou. Na nočním stolku stál malý porcelánový tácek a na něm malá lahvička průzračné tekutiny. Také tam byly vatové tampony a podobné věcičky. Nechtěla jsem to studovat, začala jsem mít strach.

„Hotovo?“ Usmál se na mě a v jeho pohledu byl nádech nebezpečí.

„Jsi si opravdu jistý, že to chceš? Nemuseli bychom.“ Ladně vstal a přešel až ke mně. Během těch několika úžasně ladných pohybů, shodil župan z ramen a nechal ho efektně klesnout na podlahu, takže když se mi postavil čelem, byl úplně nahý.

„Já, já…“ Nemohla jsem při pohledu na jeho tělo najít ta správná slova. Oči mi samy sklouzly k jeho slabinám, abych se přesvědčila, že si je opravdu, ale opravdu jistý.

V ústech mi náhle vyschnulo a nebyla jsem schopná zformulovat rozumnou větu. Strach jako by odplouval s každým jeho krokem, kterým se ke mně přibližoval. Znovu jsem neúspěšně polkla, a pak se zakuckala.

Srdce mi najednou bilo jako splašené a jeho tep jsem mohla cítit ve spáncích. Tváře mi zrudly a já se konečně donutila zvednout hlavu a podívat se mu přímo do očí.

„Nemusíš se ničeho bát, doktor mi vše vysvětlil. Budu tak něžný, jak jen to bude možné, Em.“ Jeho hlas byl hutný a skoro zaplnil to místo mezi námi.

„Bojím se.“ Přiznala jsem nahlas a zajíkla se, když mi opatrně položil dlaně na ramena.

„Nemáš čeho, jsem tu s tebou.“ Naklonil se ke mně a jemně se otřel svými rty o ty mé. Pak se do toho polibku vložil naplno. Přitiskl si mě k sobě a vsunul špičku jazyku mezi mé rty. Něžně a vášnivě přejížděl přes spodní ret, než vklouznul do mých úst a spokojeně zamručel.

Ten nepatrný náznak jeho vzrušení mnou projel jako blesk. Rozechvěl mne natolik, že se mi rozklepala kolena. Tak moc jsem ho potřebovala, tak moc jsem ho chtěla.

Rozvázal mi pásek koupacího pláště, a pak ho skoro dokonalým pohybem svých dlaní stáhl z mých ramen.

„Jsi úžasná, Em.“ Zašeptal, a pak se svezl na kolena. Klečel přede mnou a jeho ruce, jeho prsty putovaly dolů po mých zádech a pohrávaly si s mým zadečkem. Pak ruce po žebrech přesunul dopředu a uchopil obě má ňadra. Jeho dotyk byl lehký jako dotyk vánku. Pomalu a s největší opatrností promnul mezi palcem a ukazováčkem obě mé bradavky. Vzhlížel ke mně a v očích mu plál neuhasitelný oheň.

„Buď jen mou, Em.“ Zašeptal, a pak se přitiskl tváří na mé bříško.

„Jsem jen tvá.“ Odpověděla jsem s úsměvem a něžně ho povískala ve vlasech.

Náhle se postavil a nadzdvihl mne do náručí. Ani jsem se nemusela dívat, abych poznala, že kráčí k posteli.

Když jsem byla ve vaně, stáhl zakrvácená prostěradla a nyní mě pokládal do nadýchaných dek povlečených do bílé bavlny, s vyšitými růžovými a bledě modrými květy hortenzií.

„Věnuj mi svou nevinnost, Em… znovu.“ Vydechl roztřeseně, když se nade mnou skláněl, aby mne polaskal. Hrál si s mým tělem lehce a něžně, každý jeho dotek byl dráždivý a vzrušují.

Rty a jazykem prozkoumával každičký kousek mé pokožky. Hrál si s mými ňadry a olizoval ztvrdlé kopečky bradavek.

Nemohla jsem popadnout dech, když mi odtáhl kolena od sebe a sesunul se o kousek níž, jazykem pátrajíc mezi oblinkami prsou, křivce žeber a břicha.

Konečně se uvelebil v rozsedlině mých stehen. Jeho horký dech mne pálil v klíně a nutil mne tak propínat se proti němu, blíž k jeho teplu.

Objal zespodu má stehna a nadzdvihl mi zadeček. Přidržel si mě u úst a pohroužil se do zkoumání mého středu.

Týral mě svými doteky i doteky svého horkého jazyka. Přiváděl mě k šílenství znovu a znovu. Vždy mě nechal jen chviličku vydechnout a dál propátrával mou skulinku. Jazykem, prsty, a když se konečně vztyčil nade mnou, ani mi nepřišlo, že bych se měla bát.

Jeho mohutná erekce se mu zhoupnula mezi boky, a pak mě jeho špička zatlačila v mém klíně. Díval se mi upřeně do očí, aby mohl lépe reagovat na mé pocity.

Zhluboka jsem se nadechla a pevně prsty sevřela jeho zápěstí, kterými se opíral podél mé hlavy. Měla jsem v úmyslu se ho pevně držet a díky tomu přestát bolest.

Zhoupnul se a bez zaváhání vniknul dovnitř. Čekala jsem něžný a opatrný přístup, ale tohle nebylo ani něžné, ani opatrné.

V ten okamžik, když jeho úd překonal slabý odpor mého těla, zatmělo se mi před očima a výkřik proťal ticho pokoje.

Okamžitě zkameněl zapřený o paže, prověšený v ramenou a sledoval udýchaně mou reakci na nečekaný vpád.

Nechtěla jsem plakat, ale nemohla jsem se ubránit návalu slz. Stékaly mi po skráních a vpíjely se mi do vlasů. Nevzlykala jsem, jen tiše mlčky zažívala pocit, jako by jeho úd byl pokryt tisíci vybroušenými noži. Řezavou a pálivou bolest, která značila mé opětovné zasvěcení mezi opravdové ženy.

Konečně jsem roztřeseně vydechla a uvolnila sevření jeho zápěstí. Všimla jsem si malých krvavých půlměsíčků, značek mých zaťatých nehtů. Krev v malinkatých kapičkách vzlínala na povrch jeho pokožky a stékala na sněhobílé prostěradlo.

Nevypadal, že by si toho byť jen všiml. Prostě jen čekal.

Opatrně jsem pohnula pánví, abych ho vyzvala k pohybu. Jeho mohutnost mne naplňovala a rozpínání bez pohybu začínalo být nepříjemné.

Stáhl zamyšleně obočí a jeho oči se naplnily něhou. Jeho obličej teď vyzařoval štěstí a neskonalý vděk.

Vyklouzl za mě a klekl si na paty mezi má pokrčená kolena.

„Teď se pokus nehýbat, prosím.“ Aniž by počkal, až mu dám svolení, sáhl na tácek a namočil malý vatový tamponek do lahvičky s tekutinou.

Byl rychlý a i přes jeho uštvaný dech a neukojenou touhu měl ruce pevné. Sehnul se ke mně a jedním rychlým pohybem zjizvil tkáň mé panenské blány.

Prohnula jsem se bolestí v zádech, to když odložil své propriety na tácek. Dokud jsem neviděla, že je hotov, bála jsem se byť jen mrknout, abych se neplánovaně nepohnula a aby mne nepopálil i v místech, kde to neměl v úmyslu.

„Bože, to pálí.“ Vykřikla jsem pisklavě a zazmítala se na posteli. Položil mi dlaň na břicho a přitlačil mě na matraci.

Zuby mu vyjely z dásní a on si vsunul ukazováček mezi rty, jen aby ho v mžiku zase vytáhl. Úhledná řezná ranka se táhla přes celý horní polštářek jeho prstu.

Krev mu stékala po prstu a dál po dlani. Olízl si ruku, aby zbytečně nemrhal životodárnou tekutinou, a pak do mne opatrně pohroužil krvácející prst.

Zalapala jsem po dechu, to když jeho krev hojila popáleninu a zmírňovala bolesti, dokud nevymizely úplně a já začala vnímat jen jemné, dráždivé pohyby jeho prstu v mém klíně.

Přes doteď obavami stažený obličej mu přelétl jemný a škádlivý úsměv, když jsem nadzdvihla pánev a začala mu na dráždění pohyby odpovídat.

„Em, můžeme nyní skončit, pokud se na to necítíš, ale pokud budeme pokračovat, budu muset do tebe. Jsi tak nádherná.“ Zašeptal a jeho krk byl stažený napětím.

Místo zbytečných slov jsem se jen usmála a přirazila na jeho prst silněji.

Vytáhl prst z mého lůna, a pak s trhaným nádechem uchopil do dlaní sám sebe. Nadzdvihla jsem hlavu, abych se pokochala tím nádherným pohledem. Seděl na patách mezi mými pokrčenými koleny a mírně přirážel mezi své sevřené prsty.

Čelo měl svraštělé soustředěním a podél spánku mu stékala kapička potu.

„Bojím se, že tě to bude bolet, že ti ublížím.“ Zíral mi upřeně mezi nohy a přesvědčoval sám sebe k dalšímu kroku.

„Já se nebojím.“ Vzdychla jsem a dráždivě zavrtěla pánví. Pokud se neodhodlá, budu muset převzít iniciativu a to slušná děvčata přece nedělají. Slušná děvčata berou milování jenom jako zlo, které v rámci manželství musí protrpět. Skousla jsem spodní ret a natáhla se k němu. Nejsem slušné děvče a milování s Richardem je lepší, než výlet do ráje.

Uchopila jsem ho pomalu, to aby mu došlo, že se ho chci dotýkat já a uhnul svou rukou. Lehce jsem ho pohladila po celé jeho délce. Byl tvrdý jako ocel a hebký jako samet. Pod tíhou mého podráždění se zachvěl a jeho erekce sebou škubavě zacukala.

Zasténal a zvrátil hlavu.

„Pojď.“ Vzdychla jsem a znovu se pohroužila do nadýchaných polštářů.

Olízl si vyschlé rty rychlým kmitnutím jazyka a místo odpovědí jen sotva znatelně přikývnul.

„Jen pomalu.“ Mluvil spíš sám k sobě a opatrně se přehoupl na kolena.

Nejdřív do svých úst opět zajal mé bradavky. Sál je a olizoval, jemně je okusoval a nepřestal, ani když jsem se ho snažila přitlačit k sobě.

„Chceš, abych tě prosila?“ Vyhrkla jsem nakonec, když olizoval kapičky potu, které mi stékaly mezi oblinkami prsou.

„Zkus to.“ škádlivě se pousmál. Vytáhl jen jeden koutek úst.

„Prosím.“ Přistoupila jsem na jeho hru.

„O co prosíš, lásko?“ Položil svou dlaň do mého klína a začal mě něžně dráždit prsty.

„Chci tě v sobě, Richarde.“ Zasténala jsem, když přidal k jednomu prstu druhý.

„Zkus to ještě jednou.“ Jeho hlas se třásl, ne celý se třásl. Sklonil se nade mnou a lehounce mě políbil.

„Prosím, prosím, prosím.“ Sotva jsem popadala dech, když třetí prst následoval i čtvrtý.

„Bože, Richarde, prosííím.“ Zasténala jsem bolestně. Náhle tlak jeho prstů zmizel a místo ruky se mezi mými stehny zazmítaly jeho pevné úzké boky.

Nalehl na mě, opírajíc se o pokrčené paže. Tak měl obličej těsně nad mým, a když do mě vnikl svým tvrdým údem, vnikl zároveň svým jazykem do mých úst v horkém spalujícím polibku.

Snímal mé výkřiky přímo z mých rtů. Polykal sténání, které mi vycházelo z hrdla. Živil se každičkým projevem mého vzrušení.

Pohyby jeho boků se zastavily a on, aniž by přerušil naše spojení, obrátil se na bok a na záda. Vyhoupl si mě do klína a pevně mi zaryl prsy do stehen.

Vydechla jsem záchvěvem bolesti i zjištěním, že v této poloze je naše spojení daleko tvrdší. Celá jeho obrovská mohutnost pronikala až na samé dno mé podstaty. Šel tak hluboko do mě, až jsem měla dojem, že mě plní celou, že dosahuje i do míst, do kterých by rozhodně dosáhnout neměl.

Narážel tvrdě až na dno, zdvihal své boky proti mně, nutil mne spolupracovat tlakem svých rukou na mých stehnech, na mém zadečku, držíc mě v pase, čí svírajíc mé boky.

Tvář mu pod návalem vzrušení zrudla a žíly na krku a na rukou vystoupily těsně pod povrch pokožky.

Tep se mu zrychloval a dunivé vášnivé volání jeho krve bylo více než opojné. Kůže nad krkavicí mu rychle pulzovala a já se nemohla od toho nádherného pohybu odtrhnout.

Zoubky mne zatlačily na spodním rtu, to jak nepozorovaně naznačily, že chtějí víc z něho. Sex nestačil, byl pode mnou, byl ve mně, ale to nestačilo.

Mé tělo volalo po krvi, chtěla jsem si z něho vzít tolik, jako on si bral ze mě.

Sehnula jsem se k elegantní linii jeho šíje a zlehounka olízla horkou a životem tepající pokožku. Zasténal a naklonil hlavu stranou, abych k němu měla ještě lepší přístup.

Zakousla jsem se do jeho krku skoro až moc tvrdě. Zrychlení tempa jeho přírazů mě ale ubezpečilo, že i tento vpád se mu moc líbí.

Křečovitě sevřel oční víčka a dýchal zhluboka skrz pootevřené rty. S každým výdechem ze sebe vyrážel chrčivé sténání.

Hltavě jsem se z něho krmila, a někde tam za hranicí žízně a jejího ukojení vnímala i palčivou vlnu vzrušení, jež se s každým douškem, jenž mi protekl hrdlem, zvyšovala.

Odtáhla jsem se od něho a setkala se s jeho pohledem.

Rychlá změna polohy mě trochu zmátla. Byla jsem díky krmení tak trochu malátná a pomalá.

Klečela jsem na kolenou a moment mi trvalo si uvědomit, že jeho tělo se tyčí za mnou.

Položil mi velké dlaně na boky, a pak si mě přitáhl blíž. Vstoupil do mě zezadu, a když si byl jist, že mi tento přístup vyhovuje, podsunul svou ruku pod má ňadra a donutil mne si kleknout.

Klečel za mnou a vášnivě přirážel. Jeho dlaň se činila na mých prsou. Prsty jeho druhé ruky se činily v mém klíně a jeho ústa si prolíbávala cestičku vzhůru po mém krku.

Kousnul mě a já to ani nevnímala. Měla jsem na práci něco důležitějšího. Nezešílet z pohybů jeho boků, z kroužení jeho nenechavých prstů.

Tlačil mne za podbřišek k sobě a narážel pleskavě do mého zadečku. Neměla jsem před jeho naléhavými pohyby kam utéct, byla jsem v jeho objetí jako v pasti.

A pak to přišlo. Nečekaně a intenzivněji, než jsem si kdy představovala. Zvrátil hlavu vzad a než se opět pohroužil do svého krmení, vykřičel nával vzrušení, jenž v něm přivolal ohromný orgasmus.

Strhl mě sebou a posledních pár tvrdých průniků, jako by zažehlo zápalnou šňůru.

Vykřikla jsem a zhroutila se mu do náručí. Stále byl ve mně a já cítila, jak horký tlak jeho semene vyvolává ve mně další a další vlny extáze.

Zůstal zakousnutý v mém hrdle, dokud jsem nad svým tělem neztratila kontrolu a poslední vlna vyvrcholení se mnou neprohnala jako hurikán.

Pustil mne opatrně na matraci, a pak si lehl po mém boku. Skončili jsme na jedné zpocené, udýchané, opojené a smějící se hromadě.

Nemohla jsem si pomoci, ale nemohla jsem zastavit smích, který se mi splýval ze rtů. Byla jsem naprosto a dokonale šťastná. I on asi byl, to podle jeho milujícího pohledu a jemného úsměvu, se kterým mne sledoval.

„Bylo to nádherné.“ Vydechla jsem nakonec, když si mě stáhl do náručí.

„Ne, to je slabé slovo, ještě nikdy jsem něco tak silného nezažil.“ Vydechl a políbil mě do vlasů.

„Vymýšlíš si.“ Neubránila jsem se dalšímu záchvatu smíchu.

„Proč si myslíš, že lžu?“ Podložil si ruku pod hlavu a pobaveně mě pozoroval.

„Jsi starý a já nejsem tvá první a…“ Nenechal mě domluvit a přitiskl mi rty na ústa.

„Když říkám, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil, tak mi věř, prosím. Nikdy bych ti v tomhle nelhal. Jsi pro mě naprosto dokonalá, Em, tak už to pochop.“

Skousla jsem si ret. Nemohla jsem uvěřit tomu, že pro něho to bylo stejně tak úžasné, jako pro mě.

****

Richard se o hodinu později odhodlal vstát a odejít dolů, aby poslal lékaře domů. Poslala jsem ho tam také s prosíkem o trochu normálního jídla, protože, ač nakrmená, měla jsem pořád hlad.

Vrátil se záhy a vypadal trochu smutně. V rukou třímal ohromný stříbrný tác a na něm bylo tolik dobrot, že jsem si ani nemohla vybrat.

Seděl vedle mne a sledoval, jak se cpu. Jak znovu a znovu plním pusu všemi těmi dobrotami.

Zvedla jsem hlavu a trochu zahanbeně polkla porci pečeného kuřete.

„Ty si nedáš?“ Zeptala jsem se, abych zahnala to zvláštní tíživé ticho. Věděla jsem, že kdyby chtěl, stačilo by jen, kdyby natáhl ruku.

„Ne, ale ty se najez.“ Usmál se, ale ten úsměv byl smutný.

„Co se stalo?“ Olízala jsem si prsty a otřela ruce do stehen. Na kůži mi zůstala mastná stopa.

„Potkal jsem v kuchyni Amélii, vypadá hrozně. Snaží se být užitečná, ale ani starost o Davida ji asi neodvede od myšlenek na Bernarda.“ Zhluboka si povzdechnul.

„Chudák, Amélie.“ Vyjádřila jsem účast a snažila se vymyslet, jak bych jí mohla pomoct.

„David se asi cítí mnohem lépe, říkala, že by tě chtěl vidět.“

„Ano? A je vzhůru? Mohla bych se za ním podívat hned?“ Sedla jsem si na paty a pozorovala Richardův netečný výraz.

„No, pokud se před tím alespoň trochu oblečeš.“ Sevřel rty, aby skryl úsměv.

„Aha, ano, to bych asi měla.“ Já se usmála naplno a políbila ho na špičku nosu, tak jak to on dělával mně.

Nad oblečením jsem vůbec nepřemýšlela, popravdě, bylo v podstatě jedno, co si obleču, David mě stejně už skoro nahou viděl.

Navlékla jsem si Richardovu košili a přes ni si natáhla i jeho hedvábný vínový župan. Nevypadalo to tak zle, jen okraje látky jsem táhla za sebou, protože mi byl župan dlouhý.

S vlasy jsem se neobtěžovala, protože to vrabčí hnízdo by momentálně nezdolal ani kartáč na vlasy a stejně asi celý dům slyšel, co se tu odehrávalo, takže co si dělat násilí.

S botami jsem si taky hlavu nedělala, ten kousek chodby dokážu přeběhnout i bosky. Naposledy jsem se ohlédla po svém muži a vydala se temnou chodbou ke dveřím, za nimiž jsem tušila přítomnost upířího prince.

Jemně jsem zaklepala a počkala, než mi Amélie přišla otevřít. Vypadala opravdu zdrchaně. Oči celé opuchlé od pláče, tvář bez barvy, šedou. Její pokožka byla najednou nepřirozeně napjatá, jak pevně obtahovala vystupující lícní kosti a jakoby průhledná. Vypadala žalostně a velmi, velmi křehce.

„Am.“ Vzdychla jsem, protože mě napadalo všechno možné, jen ne to, co by se hodilo říct, aby ji to utěšilo.

Chápala asi mé rozpaky, protože se jen usmála, což v jejím podání vypadalo, jako prapodivný bolestný škleb a kývla, jako že chápe.

Nebyla jsem schopná pohybu, než mě napadlo to jediné, co mi přišlo v tu chvíli nezbytné udělat. Popadla jsem ji za paže a pevně jsem ji stiskla v náručí.

Stály jsme tam dost dlouho, ona jednou nohou ve dveřích a já na chodbě. Objímaly jsme se navzájem a ona mi tiše plakala na rameni. Ani jedna z nás se nechtěla pohnout jako první a přerušit tuhle sice smutnou, ale velmi potřebnou chvíli plnou porozumění.

„Je mi to tolik líto.“ Pohladila jsem ji po rameni hned, jak se ode mne odtáhla.

„Je to smrt, kterou by si sám vybral. Byl to blázen a pro svou čest hodlal položit život.“ Její hlásek byl tichý a chraplavý.

Popravdě cítila jsem s ní a chápala, jak se cítí. Také jsem nedovedla pochopit tuhle mužskou část. Kdo sakra potřebuje hrdiny?

„Rád tě uvidí.“ Otočila se přes rameno. „Dojdu mu udělat bylinkový čaj.“ Obešla mě a nechala stát samotnou před otevřenými dveřmi.

Vstoupila jsem pomalu a očima prozkoumávala setmělý pokoj. Asi ani on, ani Am neměli náladu na přehršel světla.

Tahle ložnice, jako by z oka vypadla té naší. Světlá, vesnicky prostě zařízená a přezdobená motivy květin. V krbu plál mihotavý oheň a dodával tomu šeru intimní nádech.

Zavřela jsem dveře a přešla k posteli. David ležel na zádech. Vlasy měl rozhozené po sněhově bílém polštáři a spokojeně oddychoval. Veškeré rány v obličeji už skoro zmizely, jen u oka měl ještě bledě žlutý nádech po modřině.

Nespal nahý, ale měl na sobě dlouhou plátěnou noční košili a dekou měl podloženou nohu, kterou mu zlomili. Dvě rovné dlahy držely kosti na místě a zaručovaly, že se nehnou a srostou správně.

David se pohnul a párkrát mrknul. Pak se jeho oči pomalu otevřely. Plály zlatě a byly tolik klidné, smířené.

„Ahoj.“ Pípla jsem a posadila se na okraj jeho postele.

„Ahoj.“ Odpověděl s úsměvem.

„Jak je ti?“ Naklonila jsem se k němu a pohladila ho po tváři.

„Už dobře. Amélie mi dovolila, abych se od ní napil. Její krev napravila zranění a pomohla mi.“

„Stará se o tebe, je moc hodná.“ Tak nějak jsem nechtěla první zabrousit k tomu, co se stalo. Ani jsem nevěděla, kolik mu toho řekli, nebo co si sám pamatuje.

„Děkuji, Em.“ Vzdychl náhle a sevřel mi ruku ve své.

„Za co?“

„Kdybys jim o mně neřekla, ještě bych byl tam. Nevím, jak bych napravil tu nohu, ani jestli bych to vůbec zvládnul.“

„Mně neděkuj, já toho moc neudělala.“ Smutně jsem sklopila oči.
„Ano, Amélie mi řekla, jakou oběť pro mne podstoupil její druh. Je mi to moc líto, ale nevím, co bych ještě mohl udělat. Snažím se mírnit její bolest i občasné záchvaty úzkosti, ale někdy spím, nebo jsem mimo. Pak se probudím a ona pláče, nebo tu sedí jako hromádka neštěstí. Ničí mě vidět ji takhle.“

Nahlas jsem vzdychla. „Tak v tomhle ti bohužel neporadím. Sama nevím, jak bych to zvládala, kdyby se Richardovi něco stalo.“

„Chci se tam vrátit, Em.“ Pohlédl mi do očí.

„Vrátit kam?“ Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. „Zpátky? Ty chceš jít zpátky? Zbláznil ses? Jak o tom můžeš jen přemýšlet, to je šílené.“ Můj hlas nabíral na razanci.

„Em, uklidni se. Jen potřebuji vědět, že už nikdo neskončí v rukách toho psychopata. Teď, když tam nejsem, jsou všichni vydáni na jeho milost, nebo nemilost. Víš sama, jak drsné to tam může být, oni upíry neberou jako živé bytosti, nebo spíš jako bytosti, které mají nárok na život a na slušné zacházení. Musím se postarat o to, aby byli mí lidé v bezpečí.“

„Davide, pokud pominuli to, že je to jistá cesta na smrt, upíři nejsou tví lidé, jsou to lidé tvého otce a pokud on bude chtít, zařídí se jinak a to stejně brutálně, nebo ještě hůř. Zničíš opata, ale na jeho místo nastoupí někdo jiný, lovců je spousty a tvůj otec je velmi bohatý a velmi mocný.“

„Máš svatou pravdu, nemohu se postarat pouze o opata. Musím se postarat i o to, aby můj otec už více neškodil svému národu.“

„Chceš se postavit svému otci? Davide!“ Přišlo mi, že asi dostal větší výprask, než byl schopen zvládnout. Mluvil jako blázen, ne jako blázen, jako sebevrah.