Moonlight shadow

„Bože, ty lumpe, proč jsi mi na rovinu neřekl, čemu mě to hodláš vystavit?“ Vyprskla na něho naštvaně.

Gerome si smutně povzdychl, protože dráždivá představa pokračování, se rozpouštěla v přímé úměře s jejím naštvaným výrazem. (Pokračování textu…)

Gerome pochodoval rázně po pokoji. Opisoval rytmicky pořád stejnou trasu. Ode dveří kolem prádelníku, koupelny, oken, postele a zpět. Pohled nespouštěl z výrazného vzoru perského koberce a snažil se uklidnit sám sebe. Kai mu přeci dal slovo, že se jí vůbec nic nestane. Přímo mu nařídil, aby se vrátil sem a ji nechal v jeho péči. (Pokračování textu…)

„Au.“ Poručit tělu, aby se ani nehnulo. Dýchání omezit jen na nezbytné vtlačení vzduchu do plic a myšlení odložit na dobu „až zase bude líp.“ (Pokračování textu…)

Patty se rozespale obrátila a do nosu ji uhodila lahodná vůně čerstvě škvařené slaniny. Postel se zachvěla a pak jí kdosi položil dlaň na bříško a přitáhl si ji do náručí.
Pohyb ustal. Pomaličku pohnula prsty na rukách a pak na nohách. S úsměvem ve tváři pootevřela oči a zjistila, že zírá přímo do tváře spícího Leona. (Pokračování textu…)

Patty vzdychla a zastavila sprchu. V koupelně už nikdo nebyl. Voda, jež se vypouštěla z veliké vany, byla sytě rudá.
Patty se zabalila do velké bílé osušky a vešla do pokoje. Leon se skláněl nad svým přítelem a tiše s ním promlouval, když pak uslyšel váhavé kroky, otočil se na ni. (Pokračování textu…)

OK, tak tohle jen pro velmi benevolentní a silné žaloudky 😀

Mohutné dřevěné dvoukřídlé dveře se se skřípěním zašlých pantů otevřely právě ve chvíli, kdy Leon pomáhal Patty z vozu.
Ve dveřích stál mladý muž, který by mohl okamžitě dělat vyhazovače v některém z nóbl klubů. Černé vlasy měl zastřižené na ježka a jeho pravou tvář zdobila dlouhá ošklivá jizva. (Pokračování textu…)

Po dvaceti minutách kolem Pat projelo auto. Zakvílely brzdy a řízeným smykem se otočilo, takže předkem spočívalo směrem k městu.
Bouchly dveře a vmžiku se kolem ní obtočila mohutná paže. „Patty, co se děje?“
Když uslyšela známý hlas, podlomily se jí nohy. Takhle hrozně jí ještě nikdy nebylo. Cítila se zraněná a ztracená a zatraceně slabá, že nehnula ani prstem, aby mu pomohla. (Pokračování textu…)

„Děje se něco, drahá?“ Pobaveně pozoroval její neuvěřitelné rozpaky, když k ní usedal. Pohledem propalovala velkou díru do bělostného ubrusu na stole.

„Myslím to vážně, Pat, je tu něco, co tě pohoršilo?“ Náznak smíchu z jeho hlasu pomalu vyprchával. Nemohl si dovolit vystrašit tuto ženu, nebo ji znechutit. Moc dobře věděl, že právě na ní závisí jeho štěstí. Jeho druh je do ní zamilovaný až po uši a ona by ho mohla jediným slovem ovlivnit, aby vypustil jeho maličkost ze svého nesmrtelného života. (Pokračování textu…)

Dobře známou vůni slaniny a smažených vajíček ucítila až v koupelně. Byla pravda, že rychlou sprchu si vědomě protáhla, snad i proto, aby nemusela hned čelit realitě a jejím následkům. Nevěděla, jak to všechno zvládne, ani jestli to, co udělala, bylo tou nejmoudřejší volbou. Věděla jediné, tenhle muž – upír byl tím nejlepším, co ji za hodně dlouho dobu potkalo, a pokud ji nebudou k ničemu nutit, snad by se s touhle trochu matoucí situací mohla nějak popasovat. (Pokračování textu…)

„Udělal jsi to schválně.“ Stěží si udržovala poslední zbytky zdravého rozumu. Ukažte smrtelně hladovějícímu nádherný šťavnatý steak a pak mu řekněte, že je na něm, jestli se nají, nebo zemře hlady. (Pokračování textu…)