Moonlight shadow

Povídkový web.

Archive for the ‘Úsvit’ Category

Úsvit – 5

Posted Pátek, Leden 17th, 2014
Posted in Úsvit | 3 Comments »

„Musím do koupelny, a to hned.“ Uculila jsem se omluvně, když jsem se mu vymanila z náruče.

Vyčistila jsem si zuby a udělala všechny ty lidské záležitosti. Vracela jsem se z koupelny a on už stál oblečený u dveří na zahradu.

„Dnes tě pohlídá Derek, snad ti to nevadí, mám ještě něco k dořešení, uvidíme se večer.“ Otočil se na mě.

„To bude tedy velmi dlouhý den.“ Odpověděla jsem nabručeně. (Pokračování textu…)

Úsvit – 4

Posted Čtvrtek, Listopad 21st, 2013
Posted in Úsvit | 3 Comments »

„Promiň, že jsem tě nutil vzpomínat.“

„Nejsem na svou minulost právě hrdá. Kdybych byla silnější, utekla bych od něho hned, jak jsem zjistila, jaký opravdu je. Možná bych se nakonec mohla i vrátit domů, vlastně jsem to nikdy nezkusila. Naši mě přehlíželi a nepatřila jsem k nejoblíbenějším, ale třeba by se smilovali.“ Sklopila jsem oči a pak si vzpomněla na naši dohodu.

„A teď ty, říkal jsi, že jsi byl syn statkáře, co dál?“ (Pokračování textu…)

Úsvit – 3

Posted Úterý, Červenec 16th, 2013
Posted in Úsvit | 9 Comments »

Křečovitě jsem sevřela víčka, úzkost z jeho odchodu mnou projela jako čepel ostrého nože. Nořila se do masa a rvala sebou svaly, šlachy, projížděla mými orgány, drancovala mé vnitřnosti. Do háje, vždyť slíbil, že mě nenechá samotnou. Říkal, že mi bude pořád nablízku. (Pokračování textu…)

Úsvit – 2

Posted Pondělí, Červenec 8th, 2013
Posted in Úsvit | 2 Comments »

„Já,“ došly mi slova, „je to nádhera, ale nemohu si ty věci nechat. Nemám dost peněz na to, abych ti to splatila.“ Opřel se ramenem o veřeje a rozesmál se. (Pokračování textu…)

Úsvit – 1

Posted Neděle, Červen 30th, 2013
Posted in Úsvit | 3 Comments »

Úsvit, ta doba, kdy noc pozvolna přechází v den. Doba, kdy se celý svět probírá, aby se nezlomné vlákno osudu odmotávalo dál.  Mnozí se probouzí, vítají nový den. Na jaře slyším zpívat první ptáky, příroda ožívá. Pro mne je to jen doba, kdy obvykle ulehám k spánku, naprosto vyčerpaná a zbavená iluzí o krásném a příjemném životě.

Kdysi jsem si myslela, že i já najdu útěchu v něčí vřelé a teplé náruči, nyní již vím, že sny bývají opravdu jen sny. Jejich kouzlo je třpytivé a hřeje u srdce, ale jen po dobu, kdy vám je dovoleno snít. Když procitnete v surový a reálný svět, kouzlo snění se vypaří jako dým a zbude jen tíživý pocit prázdnoty.
(Pokračování textu…)

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain