Moonlight shadow

Klepala se vzteky. Co si o sobě ten chlap myslí! Doufala, že tuhle hru o nadvládu už má za sebou. Proč si sakra  každý chlap myslí, že je nějaké domácí zvířátko o které se musí muž starat. Rozhodovat o něm! Dva roky! Dva roky kdy mohla žít poklidně dle svého. Rozhodně jí idyla vydržela déle než posledně. Tehdy musela utéci už po půl roce. Před očima uviděla hezký mužný obličej rámovaný zlatými vlasy. Johan! Ten se alespoň zpočátku choval mile a pozorně. Ale jen do okamžiku kdy ….. zavrtěla hlavou. Ne, nechtěla vzpomínat. Tahle část jejího života už je za ní.  Poučila se. Spěšnými kroky došla k pokojům lady  Beatrice. Zaklepala.

„Ano?!“ přítelčin hlas jí pomohl najít znovu klid. Vešla.

„Lady Beatrice.“ Uklonila se.

„Ach Suzan proč ta formálnost.“ Zamračila se. „Omlouvám se ti. To ten rozhovor s tvým synem…“ posadila se do druhého křesla. „Byl protivný?“

„Protivný! Byl hrozný. Namyšlený, arogantní, přesvědčený o své moci nad mým životem!“ snažila se alespoň trochu krotit svůj hněv. Do klína jí žďuchl vlhký čumák. „Ach En, bojím se, že budeme muset opustit pohodlí zdejších zdí.“ Pronesla tiše k hlavě svého psa.

„Ale holčičko.“ Zamračila sa znovu Beatrice. „Nic takového se nestane. Patrik si zvykne a ty … ty když bude nejhůř na pár dní zmizíš do toho svého ráje. Uklidníš se a zas se pak vrátíš. Vždyť co by si bez tebe počal Calum a Catrin? Víš jak moc tě oba milují.“    Věděla jak na mladou ženu. Neušlo jí jaké city k Patrikovým dětem  chová. Kdyby byli její nemohla by j milovat  víc.

„Beo!“rozhořčeně  se po ní podívala Suzan.“Nezlob se,  ale  ani já tě nechci ztratit.Patrik má své názory,ale když uvidí, že to jde i jinak než po jeho umoudří se. Není zvyklí na samostatné ženy. Jeho první manželka byla ještě  dítě. Zamilovaná dívenka pro kterou byl Patrik bohem. Poslouchala ho na slovo, uctívala, neodporovala a  bezmezně milovala. On jí lásku vracel  plnými hrstmi. Nemysli si, že je tyran. Minervu opravdu miloval a splnil by jí vše co by si přála. Její smrt ho hluboce zasáhla. Ty jsi však jejím pravým opakem. Dej mu čas aby si zvykl. On … není zlý, jen nešťastný. Možná je poněkud … panovačný. Byl tak vychován. Krom Willa tu není a nebyl nikdo kdo by se mu postavil či vzepřel. Natož pak křehká žena.“ Bea mluvila tiše, ale tón měla naléhavý. Tolik si přála aby její syn a tato žena  k sobě našli  cestu. Věděla, že by tvořili  skvělý pár. Jak ovšem překonat jejich tak odlišné názory na toho druhého? Potřebovala čas. Už tak její plány kazil Williem. Byl do Suzan zamilovaný a stále hledal způsob jak získat její náklonnost. Suzan si starší ženu prohlížela.

„Jen kvůli tobě a dětem. Upozorňuji tě, ale nemíním být poslušnou loutkou. Nezměním nic na svém chování ani názorech. Pokud to nebude schopen unést … odejdu. A teď pojďme mluvit o něčem jiném! Mark přišel s nápadem jak jednodušeji dostat jeho výrobky do města. Chce své skříně vozit rozložené a spojit je až na místě.   Vychoval by si pomocníka který by to dělal. On sám by se nikam trmácet nemusel.  Myslím, že je to dobrý nápad. Promluvím o tom se Simonem. Mám totiž pocit, že Mark už si svého pomocníka vyhlédl.“ Změnila téma.

„Ano, ale nezapomeň o tom teď rozhoduje Patrik.“ Upozornila ji Bea.  „S ním o tom mluvit nehodlám. Dokud se nezačne chovat rozumně míním ho ignorovat.“Odsekla příkřeji než chtěla. Vztek se zas dral na povrch.

„Jistě, že drahá.“ Chlácholila ji. „Beo opravdu s ním nehodlám mluvit. Stejně by neposlouchal. V jeho očích má žena jedinou … povinnost. Rodit děti a poslouchat manžela. Děkuji, ale já nejsem chovná kobyla a ani pes. Jsem lidská bytost.“ Cítila jak vztekem prosakuje bolest a smutek. Slzy jí pálili v očích, ale nemínila jim dovolit přelít se přes okraj.

„Ach drahoušku! Calum se tě nemohl celý týden dočkat. Bojím se, že příště až odjedeš pojede za tebou.“ Rychle odváděla pozornost jinam Bea. Než stačila Suzan odpovědět rozletěli se dveře.

„Patriku!!!“ vykřikla lady a vyskočila na nohy.

„Teď ne matko.“ Pronesl chladně, oči však nespustil z druhé ženy.

„ Paní,odešla jste dříve než jsem vás propustil. Věřím, že se to stalo naposledy. Teď odejdete do svého pokoje a zůstanete tam tak dlouho než se rozhodnu, že váš trest skončil.“ Každý by poznal nebezpečí které prosakovalo každým jeho slovem. Očekával naprostou poslušnost.

Vstala, otočila se k lady Bee .

„Myslím, že právě nadešel čas abych odešla. Uvidíme se tak za dva, tři dny. Kdyby něco, pošli Iana.“ Pronesla klidně skrz zaťaté čelisti. Políbila přítelkyni na obě tváře. „Polib za mne děti.“ Zašeptala vyrazila ke dveřím aniž by věnovala Patrikovi jediný pohled. Trest!!!!  Křičelo jí v hlavě. Se psem v patách zamířila ke stájím.

„Dake, prosím osedlej Bohemii. Hned!“ požádala jednoho z podkoních. Pak zamířila ke kuchyni. Dala pár pokynů svým pomocnicím a nechala jí v pečlivé péči Hany. Potom se vrátila zpět na nádvoří. Tam už Dake držel připravenou její kobylku. „Děkuji.“ Vyšvihla se do sedla , zamlaskala a vyjela z brány.