Moonlight shadow

Děkuji holky za komentáře, pochvala těší a povzbuzuje. Jsem ráda, že se vám příběh líbí.

Byla rozhodnutá. Proč by to ona, měla být lovnou zvěří. Raději se stane lovcem. Bude to ona kdo rozhodne kdy, kde a jak se sblíží. To ona bude opouštět jeho lože nikoli on to její.  Bude to ona kdo bude dobyvatel a ne dobývaný. Bude to ona kdo vítězí a stane se pánem. S jiskřičkami v očích a potměšilým úsměvem se vracela zpět. „Bůh stůj při tobě Patriku Kincaide, protože to já budu tvou paní a vládkyní.“ Pronesla tiše. „Ale nemusíš mít strach budu ti vládnout rukou laskavou.“  Zasmála se rozpustila. „Dnes v noci drahý! Dnes v noci ….“dodala tiše zasněně. Pobídla koně a s jasným plánem do budoucna mířila k domovu. Ano k domovu, konečně ho zase našla. Elysium se jí stal domovem. Pod rouškou soumraku vjela na hrad. Rychle proklouzla do své komnaty. Tam, za zvuků usínajícího hradu se připravovala na dnešní noc.  Dříve než opustila své útočiště se umyla v jezírku a tak teď spíše vybírala co si obléct. Když se hrad utišil a usnul, vydala se k zemanovu pokoji.

X X X

Uslyšel tiché kroky na schodišti a poté klepot. Kdo to může být? Stalo něco? Zamračil se.  „Ano?“ vstal a vydal se ke dveřím.  Pozvolna se otvíraly a Patrik se zvědavě zadíval do tmavého obdélníku dveří. Když spatřil osobu stojící v nich, strnul.  „Ty …?!“ zašeptal. „Ano můj pane.“ Usmála se na něj. Byl to úsměv který u ní zatím nikdy neviděl. Smyslně ženský, zvoucí. Vešla dovnitř a tiše zavřela.

„Nejsi rád, že mne vidíš.., Patriku!?“ jeho jméno téměř zapředla. Tón jejího hlasu ho obtáčel jako pavučina. Jen němě přikývl. Přistoupila těsně k němu. Stáli oba tedy vprostřed pokoje.

„Proč jsi tu?“ vydechl a nespouštěl oči z ženy v plášti.

„Abychom pokračovali v našem sblížení. Ty jsi udělal první krok a teď je na mě abych ti vyšla vstříc…drahý.“ Mluvila tiše, spíš předla jako kočka. Patrik stál jak přikovaný když se prsty zlehka dotkla jeho nahé hrudi. Pomalu jej obcházela a prsty jemně klouzaly po teplé pokožce jeho těla. „Jsi krásný, víš to!?“ zastavila se když stanula znovu před ním. A položila obě své dlaně na jeho tvrdé prsní svaly.

„Polib mne!“ rozkázala a zvedla k němu tvář. Nikdy dřív s ním žádná žena nemluvila a nejednala tímto způsobem a tak bez odporu poslechl. Byl tak ohromený, že nebyl schopen odporu. Sklonil se k ní. Když se jejich rty setkali, vpletla své prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho blíže. Dravě vklouzla do jeho úst a vyzvala jeho jazyk k milostnému souboji. Byla to znovu ona, kdo jejich polibek ukončil. Ustoupila stranou a vymanila z jeho obětí. Podívala se na něj očima temnýma touhou. Pohledem klouzala po jeho postavě. Nahá hruď se mu zvedala přerývaným dechem, klesla očima níž a látka jeho vzpínajících se kalhot ji ujistila o jeho touze. Vědoucně se pousmála. Když už měl pocit, že její pohled nevydrží a vrhne se na ni, otočila se k němu zády a kráčela s pohupujícími boky k posteli stojící v rohu pokoje. Cestou si z ramen nechala sklouznout plášť až do této chvíle  pevně zapnutý.  Sledoval ohromeně jak se nahá pokládá do jeho lože.  Opřená o loket se na něj vyzývavě dívala.

„Na co čekáš, pane? Nevíš snad, že ženu nemáš nechat čekat? Mám snad prosit o tvou pozornost?“ pronesla trochu ostřeji. „Ne, nikoli má paní.“ Vzpamatoval se konečně a čtyřmi rychlými kroky se ocitl na okraji postele přímo před ní.  „Stůj!“ zarazila ho, když se k ní skláněl. Nechápavě se zamračil, ale poslechl.

„Ty už víš co nabízím já a tak …. Chci vidět co nabídneš ty mě.“ Prstem ukázala na jeho jediný oděv. A naznačila co s ním má udělat. Spěšně ho ze sebe stáhl a vystavil na odiv své svalnaté tělo i mohutnou erekci. Smyslně si jej prohlížela, a když se jí mlsně mihla po rtech špička jazýčku, zavrčel. V očích mu plál už jen čistý chtíč. Jen jeho silné vůli, vytrénované v bojích mohla děkovat, že se na ni nevrhl jako nějaký neurvalec. Sváděla, vzrušovala ho jen svými pohledy a nahým tělem. Začínal tušit, že jakmile se ho dotkne, stane se jejím zajatcem. V tento okamžik se jím stane rád. Třásl se touhou po jejích dotecích. Vztyčila se na kolena a dlaně opřela o jeho prsa. Pomalu jimi začala klouzat přes pevné břicho k tmavé houštince u kořene jeho penisu. Hlasitě vydechl a zasténal když se ho zlehka dotkla.

„Hmmm….“ Nepřítomně zavrněla plně soustředěna na tvrdé hedvábí v jeho slabinách.

„Suzan…“ zašeptal prosebně.

„Ano?!“  pozvedla oči k jeho tváři stažené nevýslovnou touhou.

„Chci tě! Netuším jak dlouho se ještě vydržím kontrolovat.“ Spíše chraptěl než mluvil.

„Ale to já přeci vím.“ Zazněla pobavená odpověď a sklonila usmívající se rty k rudé hlavě jeho chlouby. Z úst se mu vydral výkřik připomínající zvuk raněného zvířete přesně v ten okamžik kdy ho vtáhla do horkého, vlhkého  tepla svých úst. Její laskání se pro něj stávalo neúnosné, cítila jak se v něm vzdouvá vlna orgasmu. On si však nepřál skončit takto.

„Prosím, přestaň.“ Žadonil, prosil, žebral. Nevyslyšela ho. Netrvalo dlouho a on už věděl, že je za hranicí odkud není cesty zpět a plně se oddal rozkoši. Ve chvíli nejvyšší slastí ztratil ponětí o svém okolí. Jako z dálky slyšel čísi řev. Když  po chvíli přišel k sobě seděla  Suzan před ním na patách a pobaveně si ho prohlížela. V očích jí však krom jiskřiček veselí doutnala neukojená touha.

„Já … já … omlouvám se.“ Zčervenal jako nějaký mladíček před svou první. Vůbec si teď nepřipadal jako dospělý, zkušený muž. Zeman mnohohlavého klanu, otec dvou dětí. Byl vykolejený z toho, jak lehce se jí poddal a, že mu to vůbec nevadilo.

„Nevím zda mi pouhá omluva bude stačit, pane. Snad kdybys…“ s posledními slovy znovu klesla mezi kožešiny na jeho lůžku a jemně rozevřela stehna. Žádostivě polkl a mlčky klesl mezi ně. Vtiskl žhavý polibek na vnitřní stranu bělostných stehen a společně s třesoucími se dlaněmi se vydal na průzkum sametové pleti. Dříve než si dopřál potěšení okusit její sladký nektar byl znovu připraven. Stále omámen si začínal uvědomovat, že to on byl sveden  a manipulován. Že vše co se děje má v rukou ona. To její vzrušené vzlyky plní jeho uši a nedovolují mu převzít kontrolu.

„Ach má čarodějko, poroučej! Splním každičké tvé přání, každý tvůj rozkaz.“ Šeptal vzrušeně do její kůže.

„Pak tedy… miluj mne můj nejdražší.“ Vykřikla mu v odpověď kdy zasunul svůj jazyk do její svatyně. Učinil beze zbytku to oč si řekla. Když konečně po pár hodinách usínal  s jejím vláčným tělem v náručí mohl s klidným svědomím říci, že zná každičký centimetr jejího těla. Největším překvapením, ale i vzrušujícím bodem byl motýl zdobící vnitřní stranu jednoho stehna. Křehké stvoření zamrzlé v letu mu učarovalo, ale vyvolalo velké množství otázek.  Podobné zdobení viděl na kůži bezvěrců, ovšem to mělo tvar jemu nic neříkajících ornamentů, spletité a neurčité. Její motýl budil dojem, že se co nevidět zvedne z jejího těla a odletí. S myšlenkami na krásného motýla ležícím mu na hrudi nakonec usnul i on.

X X X

Tvrdě spal když se vypletla z jeho objetí. Z podlahy zvedla plášť a jen za slabého svitu měsíce si prohlížela jeho tvář. Než odešla vtiskla mu jemný polibek do vlasů.

„Děkuji Patriku.“ Zašeptala a tiše zmizela z jeho komnaty. Bez svíce jí cesta k pokoji trvala déle než čekala. Do rozednění bylo ještě daleko když uléhala do své postele za zajištěnými dveřmi.